teamd.blog.cz // v zastoupení

Už ani nelituju, že nám z hlavní stránky zmizel výpis nejnovějších článků. Tahle část oné epické změny titulky Blogu mě ke konci prosince nasrala ze všeho nejvíc, ale jak už to bývá, jen se ozývala afektovaná reakce. Po úspěšném dohledání žebříčku nejnovějších článků jsem došla k závěru, že tohle byl v celém tom slavném postapokalyptickém překvapení pravděpodobně ten nejlepší krok. Nevěříte? Tak do těch žebříčků nahlédněte sami. Na každou stránku seznamu článků připadá dvacet položek, z nichž je přibližně sedmnáct na první pohled spam. ( Ještě že je v názvech těch blogů na konci letopočet, člověk si to hned líp přefitruje... ) Za zbylými nadpisy článků se pak většinou ukrývají reposty tweetů celebrit, případně jejich fotky, dále Upíří deníky ( nebo jak se ta momentálně oblíbená mutace jmenuje ), neupíří deníky a blogy budoucích bulimiček, anorektiček a jiných -iček. Skoro začínám postrádat tu podobu, kterou Blog.cz měl, když jsem tu začínala: poněkud shitsky vyhlížející hlavní stránku ...

Jsem si skoro jistá, že vidím ten vzor. Den za dnem je pro mě snazší uhodnout, co kdo řekne a co kdo udělá, co se stane a co naopak ani v nejmenším nehrozí. Čím dál častěji mam ten pocit, že už nic nemá cenu. Pak odpočítám dva-tři dny a najdu motivaci; odpočítám další dva dny a přijde Špička; při každém devátém opakování tohohle kruhu najdu "smysl života"; uběhnou dva dny a já se vrátím k prázdnotě. Potkávám lidi A oni se usmívají Slyším "Jak se máš?" Ale oběma je jasné: "Nikoho to nezajímá." Prý už jsem dospělá. Osmnáct let uplynulo jako nic. Nikdy jsem neměla v úmyslu tu zůstávat takhle dlouho, ale: stalo se. Pořád je tu ten hlas, co říká, že jsem ještě nesplnila některé.. sliby? Jasně. Jenže jak to mám udělat, když čas ubíhá zrovna takhle ? Tímhle tempem nebudu hotová ani sto let potom, co se rozloží zbytky toho posledního člověka, který o mně něco věděl. Na druhou stranu, dlužim vůbec někomu něco? Neptali jste se mě, Nechci se ptát já vás. Není důvod t...

Po dlouhé době se mi podařilo shrnout myšlenku do textu delšího než je jedna věta jednoduchá (snažim se o to v rámci navštěvování mně neznámých blogů už nějakou dobu) a byla jsem upozorněna, ať se snažím nechovat nepřátelsky (vypadá to tak). Nesnažím se tak chovat. Nikdy jsem si nevšimla nějakého nepřátelského tónu (můžu-li to tak nazvat) v tom, co píšu. Je pravda, že mam rytí do lidí dost v oblibě, ale vyloženě nepřátelsky se nechovám snad k nikomu; možná pronášim tu a tam nějakou kousavou poznámku k někomu, kdo mi neni zrovna nejsympatičtější - to každopádně platí jen o lidech, který znám osobně (už nějakej ten pátek). Lidi, který vidim poprvý nebo na inetrnetu, se k nim tedy neřadí. Má-li tu někdo pocit, že to něj/ní reju nějak nehezky, stačí se ozvat - budu si dávat větší pozor na různý možnosti výkladu toho, co píšu... ^^ (Mimochodem - poslední dobou se pokoušim omezovat počet smajlíků v čemkoliv, co píšu. Neznamená to ani že mam blbou náladu, ani že vás "nemam ráda" a ...

Poslední dobou mam šílenou chuť praštit se spoustou věcí. (V tom doslovnym i přenesenym smyslu.) Paradoxně je to většinou to, co mi k něčemu může bejt; to, čeho bych se zbavit měla , mi k úvaze přichází jen náhodně, jen výjimečně. Měla bych například omezit používání vulgarismů. Očividně jsem (ale) bohužel došla do bodu, kdy se bez nich nedokážu dost výmluvně vyjádřit. Ptal se mě někdo, jak se mam? Oh, je to jednoduchý - okolí mě sere, tak na něj seru; když na mě zrovna nesere, akorát mě tak nasere. Bez toho to prostě nevyzní správně... co na tom, že jsem tim u několika lidí právě klesla... ^^ Měla bych se taky zbavit svýho příšernýho zlozvyku: kopírování osobností. Nepamatuju si, kdy jsem s tim začala, ale jelikož to na sobě pozoruju už i já, že se to děje, předpokládám, že to zašlo mnohem dál, než by kdy mělo. A je tu jen jediná světlá stránka: stává se to jen v souvislosti s lidma, který mam ráda. (Což je bohužel i mínus, protože těch moc neni, takže by se po chvilce pozorování dal...

Tak jsme se zase jednou úspěšně otočili kolem Slunce. Pravda, o slově "úspěšně" by se dalo dlouze diskutovat; to ale dneska neni mym záměrem. Jak moc úspěšněj nebo neúspěšnej byl čerstvě zakopanej rok, to asi každej sám za sebe ví. (Zajímá-li někoho moje hodnocení, prostě je za náma další z řady podělanejch 365-denních cyklů systematickýho vymejvání vlastního mozku. Netřeba dále rozvádět.) Ať už jste trávili přechod 31/1 naložení v lihu nebo (jako někdo blíže neurčený) zalezlí doma, doufám, že jste si to v rámci možností užili. Co na tom, že to byla noc jako každá jiná. Do následujících 365,3 dní vám přeju spoustu funkčních synapsí, dostatek nadhledu, trochu štěstí a minimum idiotů v cestě. Berte to třeba jako jinej druh PéeFka. (A jestli mi chcete něco taky přát, stačilo by mi naplnění 20.-21. prosince. Dík.)

Včera jsem se, dalo by se říct, rozhodla, že se stanu "lepším člověkem"... Zpětně to rozhodnutí vidim dost tragicky. Pojem "lepší člověk" v tomhle případě totiž znamená něco jako "více se podobající normálnímu člověku". Takový věci nedělám moc ráda.. Nikdy jsem nechtěla bejt "normální", protože "normální" holky v mym věku jsou (neurazte se, pokud se považujete za normální) fakt vypatlaný. Nemam je ráda pro jejich "hodnoty", nechápu, jak je může bavit to, co je baví, netušim, co viděj na bezúčelnym trajdání po krámech a na dnešní "módě". Jediná věc, kterou jsem na nich kdy obdivovala, bylo to, že se dokážou rozhodnout. Popravdě alespoň částečně obdivuju každýho člověka, kterej je schopnej si vybrat něco konkrétního a nežene se pořád dál jen s pocitem, že jednou na to něco určitě přijde. Zhodnotila jsem sama sebe jako flákače, co si věčně stěžuje jak je všechno nefér a nedělá nic pro to, aby se něco změnilo. Nemusí se...

Včera sem měla chuť vraždit. Ne že by to u mě bylo nějak neobvyklý. Na druhou stranu, člověku neuškodí když se jednou za čas přestane usmívat a trochu se rozčílí. Stačí když při tom nikomu nic neudělá :D  Neptejte se mě na souvislost, ale zrovna se mi vybavila jedna informace, kterou sem před časem kdesi četla....  Lidi, co poslouchaj metal, sou v normálním životě naprosto klidný a vyrovnaný. Lidi, co poslouchaj klasiku, zas až tolik ne. Do háje, to by souhlasilo - poslouchám všechno... (teda skoro - nechtějte po mně, abych si pustila Justina Biebera :D bože to snad ani neni kluk xD) s mírnou převahou "tvrdší" muziky. A pak sem jaká sem, náladová, k nepochopení, občas i na zabití. A to je o mně obecně známo jen tolik, kolik by se na špičku ledovce vešlo. Mam ráda svoje "soukromí". Co na tom, že to často přehánim, sem to prostě já. ...Neberte choleričce jednu z mála jejích opravdovejch radostí... :D Víte co je skvělá zábava? Děsit nebo přinejmenším překvapovat důchod...

Někdo, kdo se vyzná v latině (teda alespoň myslim, že název pochází z latiny... :D), by sem moh naklusat a vysvětlit mi, z jakejch slov že se paraskavedekatriafobie skládá... Jasně, deset , tři  a strach , ale co ten začátek? xD  Původně sem myslela, že je to triskaidekafobie, ale to je prej jen ze samotnýho čísla třináct... ten delší tvar je speciálně pro datum xD No nic, radši mlčim.. x) Sem prostě jen ráda (kdoví proč..?), že je zas jednou pátek třináctýho... Pátky s číslem 13 sou skvělý dny - když má člověk štěstí, může si jen tak stoupnout a sledovat "paniku" pověrčivejch lidí... Co všechno nedokáže jedno datum.. :D Mimochodem, v noci (ráno?) ze včerejška na dnešek bylo vidět nejvíc "padajících hvězd" za celej rok - nevim jak vy, ale já sem si na nějakou tu chvíli na balkon stoupla :D Sice sem jich tentokrát neviděla tolik jako loni, ale na druhou stranu je taky pravda že sem sledováním oblohy tentokrát strávila míň času... (bolest za krkem mi za to tentokrát ...

...of when we had to started things... Možná bych se měla přestat vypisovat - může to špatně působit na zdraví některejch z vás. Ale co už - vaše mínus že to čtete :D Varovala sem víc než dost už dřív, ne? Takže a´t pokračuje dál jen ten, kdo se rád sere lidem do hlavy. Občas si řikám, jestli nejsem trochu (víc) idiot, že to píšu sem. Facebook, spolužáci, lide.cz - tam všude sem vyplnila teamd jako svojí webovku, takže kdokoliv z lidí co mě znaj sem může kdykoliv přijít a zadívat se mi do hlavy... Když už jim to jinak nejde. Na druhou stranu, nějak podvědomě asi tušim, že dlouhý texty nejsou nic pro ně a prtoo to číst prostě nebudou i kdyby chtěli. A stejně kupodivu pořád doufám i v to, že si to přečtou, aby jim to alespoň na chvíli zavřelo huby. Oujé. Možná sem to přece jen měla nechat v tom šedym bahně... tam si to četli lidi, co se se mnou nikdy nesetkali a nesetkaj (a když jo, tak to ani nepostřehnou) a i když jich bylo míň, byla sem ráda za každýho (resp. každou - přiznejme si pra...

Sepsat tenhle útržek myšlenek mě napadlo po přečtení článku "Dal by si tady někdo pizzu?"  na Srdci blogu. Je to vlastně shrnutí statistik získanejch z profilů uživatelů blogu... Píše se tam například, že většina uživatelů (s vyplněnym profilem) vůbec nečte... Neni to celkem smutný? Blogeři přece píšou... a někdo to po nich číst musí, když sou v komentářích mezi tunama reklam i reakce na obsah článku xD Celkem zklamání, nemyslíte? Ačkoliv je to možná trochu logický, když se porovná počet reklam s počtem okamžitejch "normálních" reakcí na článek.. (=myšleno jako reakce lidí, co klikli na odkaz např. v žebříčku nejnovějších článků) Co mě ale příjemně překvapilo byla přítomnost Star Wars, Titanicu, Gymplu a hororů v padesátce nejoblíbenějších filmů... May the Force be with you, always!  (...nebo jak to tam je xD) Na druhou stranu je pravda, že v tý padesátce taky byly filmy jako High School Musical, Hannah Montana atp. ... ale to už asi souvisí s věkovou kategorií větš...

Možná sem měla tu emtřistadvojku jen zmrazit, a nechat si její prostor na prázdniny. Abych neotravovala všechny ty lidi, co si to nezasloužej. Mohla bych jí obnovit. Přece jen sem tam napsala, že jí možná obnovim... No ale k čemu by mi to bylo? Zamysli se. Proč lidi píšou po zdech na veřejnosti? Aby to další lidi viděli. Kdyby to chtěli kamkoliv prostě jen napsat, tak to sepíšou na papír a zastrčej někam, kde to nikdo nenajde. Třeba by to zakopali pod zem, za tim ostatním. A pak neni co řešit. Konec. Co si myslíš? Že sem tady šťastná? Že si to tu užívám? Ne, člověk je tvor věčně nespokojenej a to je možná ten důvod, proč tobě a jí a pár dalším nikdy nenapíšu, že se mam fajn. Možná ti vadí obrat "jde to, jde to, zakopává to" nebo třeba univerzální odpověď "xD", ale promiň, já to jinak nedokážu. Možná se dokážu smát v přítomnosti lidí, ale nikdo z nich v tu chvíli mi do hlavy nevidí. Neviděj ani tu díru. Tu černou, nekonečně hlubokou díru se zubatejma okrajema ve tvar...

Dlouho sem nic dlouhýho nesepsala. Takže to vypadá, že tohle bude jen další krátkej úvod krátkýho "článku"... Nad čim sem dneska bloumala? No, nad spoustou věcí. Když to vezmu od absolutního začátku dne, kterej je hned první vteřinu po půlnoci... tak první věci, na který sem dneska myslela byly ŽÍZEŇ a VEDRO JAK KRÁVA. Potom přišlo zamyšlení nad textem jedný písničky (už nevim jaký) a krátká úvaha o tom, jak dlouho trvá malýmu holubovi, než se naučí lítat. Protože už mě ty jejich stylový způsoby buzení začínaj vážně srát. Bez prominutí. O prázdninách by se mělo relaxovat, a ne vstávat za zvukovejch efektů, který by člověk od holubů nikdy nečekal! Usnula sem pak asi tak kolem... dvou až půl třetí. Sladký prázdniny... to pomyšlení, že nemusim vstávat...  A pak sem vstala a šla se zabít pod sprchu. Nikdy, opakuju NIKDY se nepokoušejte o dobrý vycházení se sprchou ve vaně, když zrovna neteče teplá voda. Leda byste nebyli při smyslech. A víte vy co? Myslim, že mě 2010 začíná fakt ...

Jelikož mam ale tu smůlu, že mym jedinym "časostrojem" sou hodinky, žádnej výlet za zrodem myšlenky se asi konat nebude. Místo toho tu mam jen skorosáhodlouhej nadpis. Alespoň se jí pokusim vytáhnout na monitor... O úspěchu pochybuju, ale to nevadí. To je normální. To vytahování začíná pěkně... nemam ponětí, co vlastně její objevení způsobilo. Možná to byla tahle písnička...:  Omlouvám se, zmenšila bych to, ale na to bych potřebovala přeskočit z Googlu do Mozilly. Takže pravděpodobně až později, pokud vůbec... Což mi připomíná - fascinace touhle písničkou mi vehnala do hlavy nutnost vyjádřit na papír větu " I am walking on air. " Už se stalo. Neni to nic světobornýho, a zdá se že to tu i přes závěrečný zmrvení pozadí nakonec zveřejnim. Proč zrovna " I am walking on air "? Protože je to lepší, než se pokoušet o ten úvod - " There's a little creepy house in a little creepy place, little creepy town in a little creepy world... " Každopádně ta hu...

Úspěšně sem přežila "velkolepej" rozlučák i výměnu oken a zase sem tu... >:D Co se rozlučáku týče, asi nebyl takovej, jakej by na konci devítky bejt měl - tak nějak sme se rozlezli po skupinkách na rozličný domluvený místa - někdo šel grilovat, někdo chlastat... někdo to stíhal všechno xD A nekoukejte tak, to je tady normální xD xD Výměna oken se skutečně protáhla na "dva" dny - ačkoliv musim uznat, že z jinejch důvodů, než sem čekala :D Oni totiž na jednu místnost (jedno trojdílný okno) přinesli špatný skla xD Ale jinak v pohodě... ještě sem nějak dokráčej žaluzie (nemam ponětí kdy - a to se vyplatí xD) a bude všechno hotový :D Musim poznamenat, že výměna oken v tomhle bytě byla trochu komická - a taky sem přišla na jeden překvapivej fakt, totiž že kdybych měla v budoucnu takovejhle byt, vymalovala bych ho ve světlejch barvách, kolem zdí by byla tuna skříněk na všechno, na zdi by nikdy nevisel koberec a v kuchyni by rozhodně nebyl kulatej jídelní stůl uprostřed ...

Včera sem málem usnula za světla. To se obvykle nestává - pokud to světlo třeba právě nevychází. Takže sem se rozhodla, že dneska, až přijdu ze školy, sebou šlehnu na postel nebo něco n ačem se dá spát a prostě si těch "pár" nedospalejch hodin doplnim. Jako obvykle to skončilo zvukem zapnutýho počítače. Proč? Protože když sou doma sourozenci, spát se nedá - beze srandy :]  Když odešli, měla sem načatou konverzaci a jak zákon schválnosti říká, s odchodem vědomí by odešel i dotyčnej :D Jakmile se dotyční nenalézali na půdě ajskové, přišla domů ségra... Ne, nevyspim se x) Proč to vlastně píšu?  Možná aby tu bylo nějaký to vysvětlení těch občasnejch záseků, který tady mam - jednim z nich je i tenhle článek.  Takže se mějte fajn. A neřeště mě. Prosím. ... ...Myslim, že mi právě tiknul vlas... ~A.M.

Jo, už zase si sem vylejvám mozek. Už ste někdy lítali? Ne? Tak v tom případě nemáte tušení, o co přicházíte. Lítání je super....... teda alespoň to, který provozuju, je super - pokud se vypustí pár detailů jako třeba nepovedenej vzlet. Ale nebolí to. Nikdy. Sny nebolej. Dneska sem se rozhodla, že nebudu spát. Myslim tim ráno. A dařilo se mi to do nějakejch šesti hodin a něčeho, možná půl hoďky k tomu, za pomoci SC, dA, tužky, papíru, B., východu Slunce, pohledů z okna, "výletů" na balkon za čerstvym vzduchem.... Pak sem se ale víc zahrabala do postele, odhodila někam desky, tužku i gumu, nasadila sluchátka, zapla rádio a bylo to. Pak sem se vzbudila někdy v jedenáct. Asi tak na 10-40 vteřin... No a potom sem zas spala až do jedný. Sladkej víkend... Abych pravdu řekla, občas o víkendu spim až takhle ráno cíleně. V noci se mi totiž tolik nezdaj ovladatelný sny. A když už máme víkend, proč ho nevyužít? Tak teda, snový lítání mym stylem. Ještě bych měla podotknout, že i Red Bull...

S blížícím se volnem budou asi články v týhle rubrice přibejvat. Bylo to tak i loni, ačkoliv ne na tomhle blogu. Ne, nenapíšu. Je jasný, co myslim tim "nenapíšu"? Jestli ne, tak smůla - prostě nenapíšu xD Zvykejte si. Tohle je část tý otravnější části tý osoby schovávající se pod písmenama A.M. Tak to prostě je. Původně (loni) sem si myslela, že když budu cíleně přes noc vzhůru a vždycky o něco posunu čas, kdy si svojí energii doplňuju spánkem, můžu dojít k tomu, že budu spát přes den a v noci budu otravovat okolí... a pak, stejnym způsobem, se zas dostanu zpátky na normální nebo výhodnější spánkovej režim.  Proč sakra píšu takhle dementně?! Loni se to nepodařilo, protože sem si to v hlavě došrotovala až ke konci prázdnin. Měla bych to zkusit tentokrát? Co když se to nepovede? Nehledě na to, že pokud seženu nějakou tu brigádu, nebude na nějakej spánek přes den nebo datlování přes noc čas.  Co je datlování, ptáš se? Přesně to, co teď dělám s klávesnicí. Označení pochází od jed...

Jakožto živočich sem aktivní v noci. Je to pravděpodobně proto, že v tu "denní" dobu nesvítí žádný Slunce. Víceméně. Záleží na úhlu pohledu - "svit" Měsíce je vlastně jen odražený světlo ze Slunce, správně? (už mě fakt nebaví si po sobě opravovat překlepy... škoda že neexistuje klávesnice, která pochopí že dvě velký písmena za sebou v normálním slově sou jen nechtěnej překlep...) Zrovna teď mam pocit, že se mi zaživa vaří mozek a jako svý vrcholný číslo ve vařícím představení ukáže, kolik existuje způsobů vytečení z hlavy.  Nevíte, co to tu melu? To nevadí, to je normální, taky mi to kolikrát nedochází. Prostě (zase ten zatracenej dvojShift!) píšu a něco z toho vznikne. Mohla bych tomu řikat třeba... teď mi vypadlo, co sem chtěla napsat. No nic, označení mělo něco společnýho s vodou, větrem a louhováním čaje. ... Ano, sem v naprostym pořádku a v hlavě mi vládne absolutní klid (ačkoliv je pravdou, že absolutní klid neexistuje, protože Vesmír je v neustálém pohybu xD)...