teamd.blog.cz // v zastoupení

Linky bych prohlásila za zdárně rozvržené. Snad to pak dopadne i s barvami. Ukázalo se mimochodem, že se mi jednotlivé kusy papírů tak nějak samovolně provazují. ( Trochu mě to rozčílilo. ) Třeba sem někdy hodím montáž.

V neděli jsem v práci potkala věc . Souhlasila s (částěčným) promítnutím na "správně pokažený" papír. Zvažuju, že z ní někdy bude koláž. Tenounká propiska a akvarelové pastelky na křivě ustřižené A4.

Nejlepší reakcí na přehlcení smyslů je vypnout. Několik let už mám tedy "zodpovědně" vypnuto. The family's not very happy; neither are the friends, I guess. Trochu se začínám obávat, že to nikdy nepomůže na víc než den nebo tři. Čas od času mi někdo zavolá nebo napíše, jestli jsem ještě naživu. Nedělám to samé, protože vím, že oni jsou. Čas od času se ukáže, že už to není tak docela pravda. Zažité vyjadřování soustrasti mi ve vlastním podání zní hrozně falešně a nepatřičně. Vyhýbám se mu, co to jde. Bet it makes me look like the worst asshole in the room. Chybí mi situace, kdy jsme měli označení "takoví divně normální" - získalo časem hořkou pachuť, zdá se mi. Chybí mi situace, které jsem si ze života dobrovolně odstranila. Dneska už je všechno jen "takový divně šedivý". Někdy se po soumraku začnou periferie hemžit barvami... Ráno jsou zas všechny barvy pryč, dny nerozeznatelné. Možná, že jednou o tom budu umět mluvit.