teamd.blog.cz // v zastoupení

Nai se svýho nápadu ještě pořád nepustila - je to znát...

Just an idea.

K něčemu takovýmu to člověk dotáhne, pokud je línej ujít dva metry ke stolu nebo požádat o nějakej noční stolek. No co, ty knížky byly na jedno přečtení a dokud je neprodám, někde ležet musej. Tak proč ne tady. Každopádně, kočce se to líbí. Pominu-li fakt, že se po něm prochází skoro každou noc (a pořád nevim, co tam hledá) , potvrdila mi to hned jak jsem s nim byla hotová. "Rozměry jsou vyhovující. "

Prej teď nějakou dobu nemam nárok na nakreslení nezdeformovanýho obličeje, pokud to nebude ten její. (Tak jsem jí na to řekla, že dokud mě bude sr.. provokovat, nedostane ten novej outfit, co se mi už chvíli rýsuje v hlavě. Schválně, jak dlouho to tak vydrží...)

Vypadá to, že bych si během tohohle školního roku mohla přiznat, že existujou i barvy. Ale nepředbíhejme, do srpna času dost. Třeba je to jen... chvilková slabost. Shit. Ten scanner je fakt zvýrazňuje.

Člověk jí musí něčim fakt zaujmout, aby zapózovala a nechala se vyfotit.

"Zavřete si svý krásná ústa a držte huby." Možná že místo slova "krásná" použil výraz "kravská", ale to je celkem sporný. chci říct, pokud si to někdo z nás vůbec pamatuje, pamatuje si to každej jinak. Patřim k lidem, co si dobrovolně-povinně týraj svojí imunitu jídlem ze školní jídelny. Seskupování lidí ze stejný třídy u jednoho stolu snad ani neni třeba připomínat; obvykle se dá jen těžko probírat hodina s někym, kdo na ní nebyl. Ve čtvrtek ( předpokládám, že to byl čtvrtek, protože ve středu a v pátek se v jídelně neukazuju a úterý je už moc daleko na to, abych si pamatovala, co se dělo ) jsme teda zase seděli u stolu nad jídlem pochybného původu ( každopádně chutnalo celkem dobře ) a řeč přišla už po několikátý na to, jakej maj rodiče úžasnej talent na buzeraci. Je to celkem vděčný téma, protože se často ukáže, že má někdo v rukávu zase nový "historky", tudíž řeč nikdy nestojí. Tak si tam tak sedim a snažim se zachytit každýho, kdo zrovna mlu...

(Už je zase tolik..? Sakra. Kam zmizel všechen ten čas? ...ah, no jo, my vlastně měli do čtyř.) Občas nevim, do který rubriky zařadit tenhle typ článků - chci říct, kdo má studovat, jestli je v tom nacpáno víc bezvýznamnejch detailů ze života, nebo spíš víc chorejch synapsí? Heh. Nic. Mam takovej pocit, že brzo budu mít vážný problémy se sluchem. Kdybych se o tom zmínila matce , asi bych z toho měla jen další zhoršení - přece jen existujou věci, který je v zájmu zachování "zdravýho" rozumu lepší neslyšet, a moje hlava se o neslyšení ráda postará. První věta by stoprocentně zněla nějak jako " To máš z tý svojí empétrojky nebo co to pořád posloucháš, že to od dveří slyšim až do obejváku, když přijdeš ." (Chce se snad někdo vsadit? Ale já jí stejně ic řikat nebudu.. :P :D) Pokud bych měla pokračovat ve výčtu toho, co se na mě po fyzický stránce pokurvilo, jsou to zase zuby. Zase. Znova. Ještě jednou. No neni to nádhera, když se člověk ráno probudí, dopotácí se k zrcadl...

Hodně zjednodušená verze náušnic, který jsem komusi vytvářela k Vánocům ( a který jsem si dle zvyku zapomněla vyfotit ). Seškrábané k tomuhle . Ač to tak nemusí na první pohled vypadat.

Tak jsme se zase jednou úspěšně otočili kolem Slunce. Pravda, o slově "úspěšně" by se dalo dlouze diskutovat; to ale dneska neni mym záměrem. Jak moc úspěšněj nebo neúspěšnej byl čerstvě zakopanej rok, to asi každej sám za sebe ví. (Zajímá-li někoho moje hodnocení, prostě je za náma další z řady podělanejch 365-denních cyklů systematickýho vymejvání vlastního mozku. Netřeba dále rozvádět.) Ať už jste trávili přechod 31/1 naložení v lihu nebo (jako někdo blíže neurčený) zalezlí doma, doufám, že jste si to v rámci možností užili. Co na tom, že to byla noc jako každá jiná. Do následujících 365,3 dní vám přeju spoustu funkčních synapsí, dostatek nadhledu, trochu štěstí a minimum idiotů v cestě. Berte to třeba jako jinej druh PéeFka. (A jestli mi chcete něco taky přát, stačilo by mi naplnění 20.-21. prosince. Dík.)