teamd.blog.cz // v zastoupení

Už je to určitě alespoň rok a půl, co jsem začala špinit tenhle papír. Ne že by mi to nutkání tehdy vydrželo dlouho. Prostě jsem ten blok zase zavřela, založila někam, kde na něj nebylo moc vidět, a na obsah zapomněla. (Teda kromě chvílí, kdy jsem z bloku příležitostně vytrhávala listy, abych je položila na stůl, abych měla po čem škrábat poznámky, když zrovna nebylo nic použitelného po ruce. To pak bylo "Oh, hi!"; škub; "...Bye.") (Beztak bych se na to oko nemohla pořád dívat.) O posledních Vánocích mě sestra obdarovala sadou kreslicích uhlů se slovy: "Něco pěknýho mi namaluj." (následovala krátká výměna vět na téma "malovat ≠ kreslit") Takže jsem si vítězoslavně donesla sadu domů. Pak mi došlo, že jestli se mi s tím má povést "něco pěknýho", bude to nejspíš napřed vyžadovat spoustu nepěkných nepovedených pokusů. Usoudila jsem, že zkazit něco nedokončeného neznamená vůbec nic proti snaze o oživení mých chabých dovedností, co se různých...

To nejneškodnější, nejoptimističtější vyjádření, na které jsem se tou dobou zmohla. Ať žijí všemožná výročí a každičké přání k nim. A5, mikrotužka plněná nevímčím; přepracování náčrtku z diáře. Nebýt měnící se tloušťky linky, dalo by se to spáchat jedním tahem. (a jestli si to někdo nechá vytetovat, dobře mu tak, fungovat to bude asi tak jako drsné čínské znaky vyjadřující nabídku libovolné restaurace)