teamd.blog.cz // v zastoupení

...jaký barvy dám do pozadí. Teda pokud se k nim vůbec dostanu při svym tempu překreslování bot, o nichž ani nevim, jak by měly vypadat. (Shitty photo is shitty) A3

(Áčtyřkovej črt z neochotný nálady)

Včera jsem si procházela starší obrázky a rozhodla jsem se tenhle trochu upravit. Pak jsem usoudila, že je ten obličej fakt strašnej. Takhle to vypadá mnohem líp... ( Původní verze zde ) Lepší? Horší? ... Ano, jsem si vědoma toho, že tam část tý ruky zůstala...

"Tak jsem úspěšně pohnula s tim návrhem na zeď. Chceš to vidět?" "M-hm!" "Takže. Tady nechám tu původní barvu, ..." "Hm..." "...tuhle část kolem okna udělám bílou a tady červenej pruh, asi po celym obvodu místnosti." "Ugh." Ten zvuk mě celkem přesvědčivě odradil od dalšího popisování. Odešla jsem; zeptala se mě: "Proč?" - Přece protože to nechce slyšet. Nemam ráda lidi, co dokážou na všechno kejvat, jak je to hrozně zajímá, a po několika sekundách dělaj ksichty jako by se jim všichni hrozně vnucovali. Ona do mě ale samozřejmě může hustit ty svoje moudra celej den ( a pak se hrozně divit, že jsem věčně někde pryč )... Nemůžu vystát lidi, co se napřed "jakože hrozně zajímaj", načež to cosi urychleně odsouděj, aniž by vyslechli celou záležitost. Už je to nějaká doba, co jsem vyměnila vzdálenou, úzkou, fialovou místnost ( kde teď mimochodem přebývá jistá.. ehm, slečna typická pro svou generaci ) za tu aktuální ...

(jen pro úplnost)

Začínám tušit, proč na dA dávaj do titulků rozpis materiálu.

Nepředpokládám, že si je ještě letos dám do uší. Jen jsem potřebovala něčim zkontrastovat tu škálu studenejch barev, co obvykle nosim.

( Poslední dobou mam pocit, že se z týhle rubriky stal odpadkovej koš. Respektive že ze svejch názorů a myšlenek dělám odpad. ) Mám, dá se říct, čim dál větší problém se skloubením okamžité odpovědi, když na mě máhodou někdo promluví. Neni to ( ve většině případů ) proto, že bych ty lidi zrovna neposlouchala. Ze zvyku už poslouchám všechno, co je kolem slyšet, ať chci nebo ne - pravda, někdy je to poněkud na obtíž; třeba když se vedle mě někdo baví, nedokážu plnohodnotně poslouchat toho, kdo na mě mluví, a reakce je ještě pomalejší než obvykle. Na druhou stranu, občas takhle zachytim celkem zajmavý věci... Ale zpátky k hlavní linii. Zdá se mi pořád víc a víc, že ač slyšim slova, neslyšim jejich význam. Abych pochopila, co člověk na opačný straně řekl, musim na pár sekund částečně "vypnout" a projít si obsah toho, co jsem vlastně slyšela. ( Že se tu a tam významu vůbec nedoberu už je vedlejší. ) Je tohle to, čemu se říká "prázdné řeči"?... ...Protože jen málokdy se t...

Ano, ta předchozí už pro mě přestala existovat. To je tak, když si člověk vědomě a opakovaně vytváří věci, o nichž ví, že mu dlouho nevydržej... ( Trojsmysl berte nebo nechte být. ) Měl to bejt vlastně jen pokus, kterym jsem chtěla zjistit, jestli se z korálků tohohle tvaru dá vytvořit ta tolik oblíbená kulička (nebo krychlička nebo prostě prostorovej patvar). Da, dá. A výsledek se mi líbí, tak proč z něj neudělat další oběť na chodníkovym oltáři, že. Ještě mě napadlo, že by z takovejch patvarů mohly bejt celkem pěkný náušnice, ale po přehodnocení ( "Ty vole, stejně bych je nenosila!" ) to padlo. Snad až v jinejch barvách... Samotnej patvar má v průměru přibližně 1,5cm.

Je stejná jako Modrá , jen na pevnějším drátu... Kočceodolnější.