teamd.blog.cz // v zastoupení

Zase sem rozšířila galerii blogu o pár obrázků - někde jich je o něco víc, jinde jich přibylo jen několik... tady je seznam upravovaných složek: ► Galerie psů - sem přibylo docela dost obrázků, ale z popisu obrázků se plemena nedozvíte... skoro všechny se jmenují p ► Galerie koní - tady přibyly hlavně animace... ► Obrázky z vody - teda hlavně z moře... prostě ryby, delfíni a takoví živočichové :) ► Malované a kreslené obrázky - momentálně tam je nejvíc obrázků s draky... ale je tam ještě jeden jednorožec a moc hezky nakreslená růže... časem přibydou další... ► Znamení zvěrokruhu - znamení tak, jak jste je možná ještě neviděli! Zatím vše! Pokud chcete do celé galerie, ► prostě jen klikněte sem!

Tohle je odpověď na otázku z nadpisu a taky na tuhle: Proč je tu málo článků? 1) Nebudu sem tolik psát z několika důvodů - 1. nejsem tak často u počítače; 2. momentálně ani neni moc věcí o kterejch se dá psát; 3. dělám teď jinde - na www.teamd-starshine.blog.cz a ještě na jednom... 2) Je tu málo článků protože... no důvody sou tyhle: 1. jelikož sem dávám hlavně obrázky, musim nějaký napřed sehnat (ne že bych u sebe žádný něměla ale je jich od každýho jen pár); 2. snažim se zaplnit www.teamd-starshine.blog.cz takže hodně hraju tu hru; 3. nezlobte se na mě ale sem strašně líná...

Zase jen komix...je to o tom, jak Taranee přijela do Heatherfieldu...

Bohužel mam jen komixy a ne i obálku...

250215 Je to celé takové tragikomické. Matka onehdá někomu do telefonu říkala, že se svojí matkou by bydlet nemohla, protože je to kolem ní všechno takové... depresivní. Že by to nevydržela. Přesto do mě každou chvíli div nehrotila, že já nejedu navštívit svou babičku. Oh well, měla jsem práci, víš. Přesto tam sama byla v podstatě každou chvíli. Já bych v tom zase takový rozdíl neviděla... Když jsem jí vloni "jako jediná z vnoučat" popřála k narozeninám, bylo to všem ukradený. Když jsem si letos vzpomněla až v noci a už jsem nechtěla rušit telefonátem nebo SMSkou, madr mi o něco později zavolala, ať to udělám. Vsadim se, že nikdo z dalších (ne)zúčastněných, bez ohledu na svou (ne)činnost, tenhle telefonát neobdržel. Ani letos, ani jindy. A jasně, můžu to brát tak, že ji na rozdíl od jiných prostě zajímám. Ale to bych jí prostě nežrala, ani sobě, ani nikomu. To přání k narozeninám se beztak zvrhlo ve výslech na téma "už víš, co teda?", a já už toho mám tak akorát do...

No tak teď to tu vypadá takhle :) Je dobrej nebo byl lepší ten předtim?

Otázka z 2. bleskovky byla: Co sou ty bílý čáry na tomhle obrázku? Správná odpověď: d) část světla Tady sou diplomy za výhru (brala sem to podle pořadí, ten kdo odpověděl správně jako 1. má 1. místo...): ______________________________________________________________________________ A teď diplomy za účast (pro ty, co odpověděli špatně):

Začnu příst a smutek je ten tam. Sednu si na klín a mou odměnou je úsměv. Začneme se honit a svět je plný smíchu. Ale pak se na oplátku zeptám: "Dostanu jíst dvakrát denně?" ...i o tom je naše láska. Malé kotě má od uší až po koneček ocásku jedno velké přání: "Prosím, mějte mě rádi." Já jsem kotě - musíš mě mít rád! Klidně se všech zeptám, jestli mě milují alespoň z poloviny tak, jako miluji sama sebe. Čím více lásky kočce dáte, tím mazlivější ji pak máte. Dosud se nenarodil člověk, který by dokázal odolat při pohledu na ubohou a kouzelnou kočičku v tísni. Začni tím, že si sedneš před dům zvolené oběti a budeš žalostně mňoukat. Všimneš si, že po tobě často pokukuje z okna. Mňoukej dál a ona se brzy objeví ve dveřích s miskou mléka. Teď využij všechny své herecké schopnosti. Pomalu se dobelhej k misce, jako by tě něco bolelo, a zečni mléko hltat, jako bys už několik týdnů nedostala nic k jídlu. Pokud možno se jí otírej o nohy - tenhle kontakt zahraje vždy na nejhlubš...

29-300116 Ale kdo ví, třeba si to všechno jen nalhávám. Třeba to vážně vždycky bylo všechno dokonalý, a jediná chyba byla ve mně. Prostě jsem si to nedokázala přiznat, nebo jsem se s tím nezvládla vyrovnat, nebo tak něco. Začala jsem hledat problémy tam, kde žádné nebyly, a nakonec se mi je podařilo vytvářet, aniž bych si to uvědomovala. Ale kdo ví, třeba jsem jen zešílela. Třeba jsem se zbláznila tak dávno (tak brzo?), a případně i tak pomalu, že si toho prostě... nikdo nevšimnul. Just like that. Simple as fuck. Přiznejme si to, všechny ty malý krutý věci ("děti") jsou od přírody divný. Člověk prostě nemá šanci si všimnout nějaký "divný změny" u něčeho, co je každej den divný novým způsobem. Chci říct - Vadný vnímání pořadí událostí. Vysvětlovalo by to spoustu věcí. Třeba každé to "splněné přání". Přála jsem si, aby se naši přestali hádat. A oni se rozešli. Přála jsem si mít na chvíli klid, odříznout se od všech lidí. Odstěhovaly jsme se s mámou na okraj ...