To je prosim odpolední náplň většiny dní, co sem byla na ŠvP :D Taky to podle toho vypadá :/ Když sem to dokreslila, ten papír byl v pohodě. Přísahám. Pak se jen nepatrně pomuchlal, ale to se dalo snadno vyrovnat zastrčením pod koberec na den nebo dva :D Jenže... trochu sem po příjezdu domů pozapomněla na jeden detail, totiž že jistý člen rodiny často uklízí. A taky mi nějak nedošlo, že ani koberec papír nezachrání... "Mami..? Kde je ten papír co byl tady pod kobercem?" "No, jako neroztrhala sem ti ho, jo...?" Po tý větě se ve mně pomalu začínala vařit krev. "Dala sem ho tady do knížky, počkej..." Fajn, nebyl roztrhanej, to se musí uznat. Byl jenom minimálně desetkrát zmuchlanější, než na začátku. Radši sem ho zastrčila zpátky pod koberec (akorát asi tak o metr dál na místo, kde se za žádnejch okolností ani atom nepohne) a odkráčela z místnosti. Takže to by bylo vysvětlení toho papíru. Ještě jednou pardon. Ohyby na papíru způsobily například taky tu defor...