101016 Stěhovat se pryč od Jacka bylo takové smutně definitivní. Jasně, už nějakou dobu před naším "rozchodem" ( nemůžu si pomoct, uvozovky jsou potřeba, nebyl to žádný "řádný" rozchod, prostě jsme se jednoho dne usnesli, že nemá cenu pokračovat; a taky bylo těch posledních pár měsíců tak nijakých, prostě koexistenčních, jako bychom nebyli víc než spolubydlící s výhodami... ) to viselo ve vzduchu. Že brzy prostě odejdu pryč. Přesto mám pořád klíče, nechal mi je, a nechtěla jsem z něj páčit důvod. Možná ho nezná ani on sám. Ale dobírat se původu toho rozhodnutí by ničemu neprospělo, a tak se k ničemu ani nechystám. Hlavní město. Většina lidí, se kterými ještě máme důvod se tu a tam sejít, se tady vyskytuje spíš více než méně, takže volba byla poměrně jasná. A když už ne kvůli nim, tak alespoň kvůli práci. Je sice dost vyčerpávající brát si na krk ještě těch pár nočních přjezdů za měsíc, ale spánek mi stejně dávno neposkytuje nic moc potřebného ( hlavně od té doby, co...