teamd.blog.cz // v zastoupení

Můj poslední počin co se náramků týče. Zatim jsem udělala čtyři barvy, ještě plánuju žlutou a červenou. Žlutý ani červený oblečení ale skoro nenosim, tak proč pospíchat... :D Pokud mi na nich něco vadí, je to jedinej detail - všechny kovový části jsou z mědi. Nakonec tak budou mít stříbrnou barvu jen kovoplastový korálky... No, některý místa už se začínaj odbarvovat. Než se někdo zeptá: třetí "linka", kde se střídaj větší a menší černo-šedý korálky, je "pečlivě" sestavená dohromady. Máte tušení, jaká je to zábava dělat korálkovej náramek, kde je víc mědi než skla? :D Jak už to bejvá, zákon schválnosti dorazil v tu nejnevhodnější chvíli: Jakmile jsem začala dávat dohromady třetí náramek, došly mi drátky xD Zelenej náramek jsem zatim měla venku na ruce jen jednou.. Něco na tom bude, že udělám půltunu věcí a pak z toho nosim čtyři-pět kousků... :D

Dodělala jsem jí sice už před přibližně třema tejdama, ale na pořadí článků mi to holt vyšlo takhle... ^^ Neni to nic extra povedenýho, je tam spousta přetahů a sem tam i nějaká omylem rozmazaná barva, ale i tak se mi to líbí. Přece jen, dokonalost je přežitek...x) Snad jediná věc, která mě štve, je barva zdi. Je fialová, ale pod určitym světlem/stínem se občas tváří růžově xD No, prostě si ten odstín z pravýho horního rohu fotky domyslete všude tam, kde neni xD Začalo to jednoho dne v lednu, a to celkem nenápadně. Nelíbila se mi ta jednolitá barva a v ní bílej vypínač ke světlu, tak jsem se zeptala mámy, jestli jí ještě nezbyla nějaká bílá barva (z malování kuchyně). Nezbyla, ale to nebyl žádnej problém - o pár dní později mi domů přinesla čtvrt kila nový barvy. (Prostě malej kelímek o 250 gramech, neřešte mě x]...) První krok: Vzít tužku a něco si tam předkreslit. No jo. Zdálo by se to jednoduchý, ale věřte, že pro člověka, kterej používá výhradně mikrotužky a obyčejnou tužku používá...

Klikněte na vypínač, pohodlně se usaďte a sledujte. Mam takovej pocit, že je to pokaždý trochu jinak... Enter the dream world ...

Máma dřív dělala v tiskárně. Nevim, co všechno přesně, ale mimo jiný i vizitky. Nedávno (totiž asi před půlrokem až rokem) někde v hlubinách jednoho šuplíku našla obálku se všemožnejma vizitkama a tak, prostě něco z toho, co dělala. Chtěla to vyhodit, takže jsem bleskurychle po obálce drapla s tim, že to na něco použiju a že vyhodit se to může vždycky... xD O něco později X měsíců později jsem obálku vytáhla, přimíchala do toho různý vstupenky a podobný kousky papírů, co sem našla pro změnu já ve svym šuplíku (a pak po kom to mam :D), vzala izolepu, nůžky... A zas o kousek narušila jednolitost barvy zdí v pokoji ^^ Ta páska je vidět jen na fotce... Blbej úhel focení x) Normálně si jí skoro nevšimnete. Je-li tu někdo krátkozrakej, stačí, když si poodejde od monitoru o pár desítek centimetrů až metrů... xD Na vejšku to má něco přes metr. Tušim. Mam to změřit? :D

Polystyrenová deska o rozměrech metr na půl metru má spoustu využití. Já třeba dlouhodobě postrádala nějakej efektivní způsob, jak si skladovat šperky tak, abych na každej z nich perfektně viděla, nemusela je rozmotávat a nikde mi nepřekážely. Což absolutně vyloučilo skladování v samostatnym šuplíku (neviděla bych na to a nakonec by se mi to shrnulo do jedný koule), v krabičce (kdo to má rozmotávat) i na jednom z těch speciálních "věšáčků", co se poslední dobou často objevujou (a zabíraj místo, který bych ráda využila). Alors. Zmínila jsem se mámě, že by bylo fajn mít na to třeba nějakou menší polystyrenovou desku. Hehe. Dostala jsem tu s výše zmíněnou velikostí a víte co? Možná se mi za pár měsíců bude zdát malá xD Napřed to chtělo vymyslet, co na ní, protože polystyrenová deska sama o sobě neni zrovna lahoda pro oko (teda jak pro koho... no, pro mě ne :D). V tomhle ohledu jsem měla štěstí, protože jsem si pár dní před tím z knihovny přinesla "Kurz kreslení pro každého...

...To je jen systém ukládání věcí, kterému dokážu rozumět jen já. (Měla jsem tam celkem uklizeno, tak proč to necvaknout. Jó, pak se člověk diví, že nemůže najít jeden konkrétní papír, i když už našel těch pět dalších, co k němu patřej... xD) (Nemá smysl zkoumat fotky, obličeje ani bližší detaily nejsou rozeznatelný... o to jsem se postarala x))

Celkem copyart. Velikost je něco mezi A5 a A4, odhadem tak 20×25 cm. Těžko říct :D Potřebovala jsem něco, co by aspoň trochu narušovalo tu jednolitou fialovou plochu (=zeď) v pokoji. Pan V mi padnul do oka :D No co, když už mam tu knížku... ^_^ Akrylový barvy, sem tam zředěný vodou. Ta modrá je ve skutečnosti o něco tmavší a na okraji nic nezáří. Jen jsem to netrefila s oknem... Tenhle způsob malování (kdy malovanej objekt je z velký většiny jen stín) se mi hrozně líbí, ale vzhledem k tomu, že toho o stínech vim jen minimum, musim svojí "tvorbu" v tomhle směru omezit zatim jen na kopírování hotovejch kousků xD Tak tedy - všechna práva patří panu D. Lloydovi x)

Už jste někdy sledovali, jak se poměrně hustej inkoust míchá s vodou? Dělám to pokaždý, kdy s nim něco vytvářim :D Bohužel mi hledání foťáku zabralo moc času... ale ty čáry tam ještě jsou vidět :D

Někdy v dávné minulosti - asi tak tejden po Velikonocích - jsem po "delší" době vzala do ruky foťák a zaútočila na první fotitelnou věc v okruhu tří metrů. A ačkoliv to neni nic závratnýho, líbí se mi to :D Tenhle snímek mi ještě dodatečně padnul za oběť ve Photoshopu, kde jsem ho jen tak na zkoušku trochu zesvětlila. Ale už to neni ono... (Zesvětlená verze je fotka č.2)

Chtěla jsem k tomu něco dodat, ale správný slova se vytratily... Tak snad někdy jindy. "Vertigo" podle slovníku znamená "závrať". ~lifeandpasta: Vertigo S tim musela bejt sakra práce. Bejt to já, asi bych skončila někde u náčrtku první stránky :D

Nějak jsem nevěděla, kam je zařadit - nejsou přece z papíru... x) Čmárám si po všem možnym nehledě na to, že to pak budu pomalu stírat hřbetem vlastní ruky :D Jelikož se mi nechtělo hledat foťák a všechno to, co v něm obvykle je (třeba nabitý baterky nebo volná karta...), prostě jsem je kopla do skeneru. To, že je skenovací plocha na celý desky malá, už bylo vedlejší. A řeknu vám... psát zrcadlově je fakt zábava :D Ta bílá flekatá věc na spodní části je rozpraskaná kapka vteřinovýho lepidla. Dodneška nechápu, jak je možný, že se mi ještě nepovedlo jí z desek odstranit (a to ani částečně), když se mi věc, na kterou jsem lepidlo původně použila, už dvakrát rozpadla téměř na atomy. Taky tak milujete zákony schválnosti? :-]

Vymyslete prosím někdo lepší název. Díky. :D Skener se v poslední době hodně zaměřuje na detaily. Na neupravenym obrázku byla vidět i ta nejmenší nerovnost na papíře nebo částečka prachu na skenovací ploše. Něco z toho je tam doteď... Obličej prosím ignorovat - byl ucházející jen v době, kdy se na něm nacházelo to pouhopouhý jedno oko. Tentokrát jsem na účely likvidace čistýho papíru dala doslova vlastní boty. Vypadaj skoro takhle, jen jsou tmavší a maj na sobě pár prasklin (měla bych v zimě to nakopávání omezovat) x) A, ehm, páni - chci ten kabát! :D (Z mý čmáranice to neni moc znát, ale vypadal by fakt skvěle :D Dýlka je asi tak do půlky stehen, rukávy sahaj až po první klouby prstů, a sice jsem se ještě nerozhodla, jestli se zapíná na zip nebo na knoflíky, ale obě varianty si na něm umim představit v nádherně vypadajícím výsledku :D)

Poslední byly v srpnu xD Omlouvám se všem, kdo doufali, že už se tu neukážou xD

Vznikla někdy na přelomu 2009/2010... Fakt sem se hodně nudila, jinak bych se s tim nedělala (ty korálky nechtěly zůstávat v lajně! xD).. ^^