teamd.blog.cz // v zastoupení

Kdykoli vezmu do ruky něco barevnýho, dojdu k závěru, že ve výsledku by to v každém případě vypadalo mnohem líp na černym papíře...

"Vypadáš nějak naštvaně." "Já?" "..." "Já? Naštvaně? Leda absolutně nasraně! Vlastně bych mohla říct, že jsem posledních pár týdnů permanentně nasraná..! Cože? Kvůli škole? Ne. Ne, ne, ani náhodou. Škola za nic nemůže... zatím... To všichni ti lidi tam - nesnáším je! Každý ráno přijdu a mam pocit, že tam probíhá nějaká soutěž o to, kdo mě nasere první. Měla jsem dneska zas chuť je zabít. Nemůžou člověka nechat na pokoji, nemůžou si svojí práci udělat sami a včas... Nejvíc ze všeho miluju, když viděj, že někam jdu, a vzpomenou si, že tam jdou taky. A hned: 'Počkej na mě!', protože se z nějakýho důvodu očividně bojej chodit kamkoliv sami. Tak čekám, a oni se začnou na chodbě s někym vykecávat. O ničem důležitym, prostě jen tak. Tak se po chvíli naseru, seberu a jdu. A zas někdo ječí, ať čekám. Nebo po testech. Vybírá je vždycky poslední člověk v řadě, a vždycky se kurva musí podívat, co jsem tam napsala já! Do piče, to snad nemůže počkat, než s...