teamd.blog.cz // v zastoupení

Tak jsem byla zase přestěhována... Popravdě mi to ani nevadí; do školy budu vstávat přibližně o půl hodinky dýl a nebudu se muset každej den táhnout dva kiláky tam a pak zase zpátky. Pokud mi něco v souvislosti s tim bytem vadí, je to barák, ve kterym se nachází. Jeden z těch starejch cihlovejch domů, kde najdete typický idiotsky postavený úzký schody. Ani by mi tolik nevadily, kdybych na nich za těch pár dní při stěhování věcí neshodila skoro všechny svý přes rok pracně nasbíraný kila, který potřebuju, abych nevypadala jako kostra. (Ne, vážně.) Po zhlídnutí svýho levýho kolena jsem zkonstatovala, že kdybych tu přepravku ještě párkrát plně naložila a při vynášení po schodech jí i nadále tak šikovně nakopávala, mohla bych z toho mít jako bonus stylovej gepardí vzor v modřinovym provedení. Dneska se jako třešnička na dortu stěhoval klavír. Aby se líp stěhoval, trochu ho rozebrali. Beztak nemam nejmenší tušení, jak se jim to nakonec po těch idiotskejch schodech podařilo dostat až do druhý...

Kdykoliv jsem si v poslední době sedla ke klávesnici, zakousla se do mě Mrcha Stagnace, v důsledku čehož jsem se u počítače začala radši omezovat jen na několik stránek co se netu týče a dvě až tři hry. (Je zajmavý, jak u některejch lidí funguje síla zvyku. Přestože jsem sem nenapsala ani ťuk, pořád jsem se dívala na mail, jestli mi nepřišlo nějaký upozornění na komentář. Nic nepřišlo → ze zvyku jsem si na vás pokaždý pěkně zanadávala... :P :D) Při všem tom nadávání na vlastní neschopnost zařídit si nějakej ten feedback jsem úplně zapomněla, že už je to pět let, co tu strašim. Při tý příležitosti jsem původně chtěla zveřejnit nějakou čmáranici silně otřepané podoby, ale jak jsem naznačila v nadpisu - občas bych se měla omezit v myšlení, abych se tak často nedobírala opaku... Tak teda shrnutí. Jsem tu už pět let a pár dní, to je (řekla bych) pro (poměrně aktivní) blog dost nadprůměrnej věk. Za těch pět let jsem tu nechala volně pobíhat celkem 1163 článků a parodií na články, když k to...

Pro uplynulý letní prázdniny jsem měla dokonalej flek na relaxování s tužkou v ruce... (O dalších, i jinejma lidma provozovanejch způsobech odpočinku na tom místě radši pomlčim v zájmu zachování iluze o slušnosti "dnešní mládeže".) Ono místo se nachází necelý dva kiláky od paneláku (ideálních 20 minut chůze - přibližně stejně daleko, jako škola) , takže jsem měla přes prázdniny "pohyb" (taky má vaše máma zvyk vám pořád opakovat, že se nemáte "žádnej pohyb" a měli byste sportovat?) , je tam téměř dokonalý ticho (s výjimkou cyklistů a občasnýho dětskýho řevu... ať žije empétrojka! x)) , v letním horku tak nutnej stín a chládek... stručně řečeno, částečnej ráj. Někdo by moh' namítnout, že v částečnym ráji přece nemůže člověku téměř neustále chodit kolem nohy nějakej pavouk. Co kdo má proti malejm roztomilejm osmi nožičkám..? Pár metrů za tim křovím je cesta, takže se člověk ani nemusí nijak zvlášť "probírat houštím", aby se tam dostal... ^^ Takž...

Dárek k narozeninám - dokonce se jí to i podobá: sama se poznala, když jsem si to nenápadně čmárala.. :D (..což je jen polopravda - ve skutečnosti se poznala podle oblečení.. ale nakonec jí poznalo i pár dalších lidí, tak budu naivně věřit, že jsem jednou něco udělala tak, jak to má bejt.. x)) Prapodivný odstíny a zvlnění papíru je způsobený mojí blbostí, která se zas po čase plně projevila, když jsem to lepila na čtvrtku s úžasnym odstínem modrý (něco jako #51929e, ale lepší.. :D) ...

Rychlá čmáranice někde mezi obědem a latinou.

Strašně moc bych chtěla mít kapesní hodinky. Snad jednou... Těch čar okolo si moc nevšímejte. Ano, je to křivý - ve většině mejch čmáranic je možný zaznamenat křivost na jakymkoliv kulatym objektu. Ne, nemám ani ponětí o tom, k čemu přesně co na kapesních hodinkách mimo ciferníku slouží. A je mi to jedno.. :P

(No to je jedno, ať se tomu řiká jak chce, vypadá to dobře...)

Něco malýho pro mámu. Shodou náhod jsem zrovna měla dvě stejný malý "oči proti uhranutí", co kdysi táta odněkud přivez, a stejně barevný korálky...