"Proč má ta holka kolem krku obojek?"
Šla jsem si dnes po dalším dni plném nicnedělání ke skříňkám, když se mi naskytla ta jedinečná příležitost míjet ve 14:20 na chodbě pár primátů (protože do primy můžou nastoupit jedině primáti... ); už před několika měsíci jsem si řekla, že nemá cenu dál řešit, jestli můžou mít v tolika letech takovou výšku (nebo výstižněji nížku ) a šla prostě dál, načež se o pár schodů nade mnou ozvalo: "Proč má ta holka kolem krku obojek?" (pro opravdu autentický obraz si onu větu představte ve zpomaleném tempu s výrazným zvýšením tónu na konci) Jelikož mi je dobře znám přesný počet obojeknosících osob v okruhu jednoho gymplu čtverečního, dostala jsem chuť zareagovat: "Proč se tý holky nezeptáš sám?"; než jsem si ale stihla vyjasnit, jestli je to vážně to, co chci udělat, byla mezi primátem a obojeknosící osobou vzdálenost poschodí a půl, což je pro mluvený projev až moc daleko. Nemluvě o tom, že v tu chvíli už se i skříňky nacházely blíž než primát. Pak jsem si vzpomněla na X ji...