teamd.blog.cz // v zastoupení

Takhle na černobílo se mi stejně líbí víc.. :D

Prakticky je to jenom načrtnutý, původně jsem to chtěla nějak nabarvit a použít na pozadí blogu - proto to stoprocentně chybějící stínování. To bylo někdy... tušim v listopadu. A jak je pro spoustu z vás určitě překvapením, ani teď to nemam hotový... :D Žádná barevná verze letos nebude, je mi líto. x)

Bylo to tu "málo barevný" pro moje duševní rozpoložení. Záhlavím jsem chtěla napodobit oblohu těsně po západu slunce - když ještě neni úplná tma, když ještě zářej poslední odstíny dne. Až později mi došlo, že bych to musela dole ještě trochu přibarvit nějakou růžovější/oranžovější barvou. Takhle je to spíš napodobenina pavího peří... But that should make it, too. A jako už dřív bych i tentokrát ráda požádala o screenshot na T.E.A.M.d@seznam.cz, pokud vám na obrazovce někde něco nesedí. Ne že by tu toho bylo tolik, aby to na nějaký chyby stačilo, ale člověk nikdy neví. Thx.

Jsme minimalisti. Udržujeme v hlavě minimum informací, používáme minimum slov, minimum vlastních vědomostí, snažíme se u všeho trávit minimum času. Známe stovky lidí, a známe je jen natolik, nakolik je to třeba, abychom je dokázali poznat na ulici. Chceme mít všechno a vynaložit na to jen minimum výdajů a minimum úsilí. Ale nic z toho samozřejmě nestačí. Musíme přece získat i minimum opovržlivejch pohledů od lidí, který neznáme, a toho se dá dosáhnout jen minimální velikostí oblečení a minimálním číslem na váze. No co, myslíme u toho přece jen a jen na přírodu! Vždyť co pro ní může bejt lepší, než když toho co nejmíň spotřebujeme, nejmíň sníme a zabereme v prostoru co nejmenší plochu? Budeme kostry potažené kůží - pak budeme těmi nejkrásnějšími, nejžádanějšími. Splníme si své minimální cíle. Co se to sakra stalo s touhle "velkolepou" společností? Kam mizí všichni lidé ?

Mindfuck tam přece nemůže zářit jen tak o samotě... Insipientia si trochu tý pozornosti s radostí převezme. :D Mam chuť ten nápis ještě nějak dodělat, ale zatim si to nedokážu přesně představit, takže to radši nechám bejt. Tentokrát jsem fotila i postup výroby, takže kdyby měl náhodou někdo tvořivou náladu, chtěl si zarážku vyrobit a netušil jak na to, může si to nastudovat > tady < ...

Předvčerejší úterý se dalo pro mě a D. označit jako "Den bez vulgarismů" - jen tak ze srandy (a pro blaho svojí slušné dívčí pověsti :D) jsme si řekly, že se pokusíme během dne použít minimum sprostejch výrazů, lépe řečeno ani jeden. Aby byla nějaká motivace, za každej vulgarismus jsme si stanovily den bez jakýhokoliv kreslení , přičemž výjimku tvořily jen náčrtky k výkladu. (Obě trávíme půl školního dne s tužkou na papíře, takže jsme se vážně snažily. :D) Počítalo se to na jednotlivá slova a platilo to i pro předložky a zájmena (tudíž například "ty vole" bylo za dva dny). Asi neni třeba nějak okázale zdůrazňovat, že se nám moc nedařilo. Obě jsme skončily na osmi dnech. Přestože byl dnešek teprve druhej z těch osmi dní, bylo to fakt peklo. Čtvrtek je sám o sobě flákací den, a dneska se k tomu jako bonus přidala spojená suplovaná dvouhodinovka VV>HV, při který se ze židle zved' jen málokdo. A nekecám, když prohlašuju, že všechny okraje stránek sešitů žadon...

Je fajn si po dlouhý době udělat zas něco pro sebe.

Zapomněla jsem dodat, že na imaginárním. Denně sedí na okně, pozoruje všechny ty ptáky tam na stromech a představuje si, jaký by to asi bylo, kdyby je mohla pochytat...