teamd.blog.cz // v zastoupení

Pár dní před koncem roku 2017 jsem si odpracovala svou poslední směnu na recepci a p(r)obíhací trase kolem ubytovacích zařízení. Bylo už načase, ne-li dlouho po umíráčku - ačkoli jsem se k existenci nového pracoviště vyjádřila velmi jasně ( a to opakovaně... ), vedení se usneslo, že je jim názor člověka, co to všechno musí obíhat, poněkud u prdele: bylo sice odsouhlaseno, že starost o nové místo bude prioritně jejich záležitostí a že na mě to spadne jen ve "výjimečných případech" ( = kdyby náhodou ani jeden z oněch dvou lidí neměl kvůli jiným věcem čas ), ale v praxi se stalo to samé, co při zahájení provozu druhého podniku - bez jediného vyjádření nebo bez ohledu na realizovatelnost bytí v jeden okamžik na dvou, natož třech místech najednou "se" to prostě sesypalo mezi mé povinnosti. Deal with it. Krásný příklad tohoto přístupu z mého předposledního dne: Dopoledne přichází esemeska se žádostí o započetí směny o hodinu dříve, na což kývnu. Vcházím do budovy nějakých...

Mít k myšlenkovým pochodům nějaký soundtrack je pěkné, ovšem jen pokud nehraje to samé pořád dokola. Naštěstí se (alespoň ty "mé") neodbytné melodie dají pořád chytit do jednoduché pasti z papíru, tužky a půllitru. Na to, jak hezky optimisticky na prvních pár (desítek) poslechů tahle píseň zněla, je výsledný kus papíru možná poněkud znepokojivý. Then again, I haven't really focused on the lyrics until now. Usoudila jsem, že tentokrát by to sneslo i nějakou dodatečnou barvu... ...ale možná má na dobarvování zásluhu i fakt, že zase nějakou dobu nebudu mít po ruce žádný použitelný scanner. Fotografie čmáranic podobných rozměrů jsou pain in the ass , když dojde na snahu o uvedení do zveřejnitelného v stavu jejich původní, černobílé podobě. Přinejmenším tedy v mém provedení. Ale kdo ví, třeba by bohatě stačila nějaká ta revize/dodatečná úprava za střízliva.