teamd.blog.cz // v zastoupení

Je mi... skvěle . Cítím se báječně, když se zpětně podívám, jak jsem se dokázala nesesypat jen proto, že jsem někomu nedokázala vyhovět. Před nějakými dvěma-třemi lety by to tak jednoduše nešlo. (Je komické, že to, co nejvíc nenávidíme, nám toho ve výsledku nejvíc dává.) Odevzdala jsem dneska svoji první vysokoškolskou písemku a úkol a ačkoli tuším, že ani jedno z toho nebude úplně v pořádku a podle představ zadavatele, jsem ráda, že jsou ty papíry vůbec popsané. Upíjím tady kafe z nového hrnku, doufám, že mi kofein vykope tu bolest z hlavy, a nechápu, jak jsem doteď mohla pít z něčeho, co má méně než 600 ml. Napadá mě jeden záchvat paniky za druhým, a mně je to jedno. Přečkávám je po pětiminutkách a nakonec to vždycky vyjde. Paradoxně - stres pomáhá. Pokaždý si prostě řeknu "Nemam čas řešit tyhle stavy!" - a pokračuju dál. Pomalu, ale jistě. Je to pár dní, co jsem se nadobro rozloučila se svým posledním náctým věkem a nedokážu se smutně nepousmát při vzpomínce na to, že jsem...

Pracovní název: mražená levandule (have a wild guess) Vzor R1 se spoustou změn v postupu (No páni, po více než roce taky vytvářim něco pro sebe, a nejsou to náušnice.) Občas si říkám, že by bylo výhodnější naučit se pořádně pracovat s nějakým 3D modelovacím programem, než se rozčilovat nad shitskýma fotkama, který nespraví změna úhlu ani vzdálenosti. (Jo, je to rozmazaný, ale tim asi jen tak něco neudělám. Celkem jsem pořídila těch fotek 7, tahle z nich byla nejostřejší.)