Raději písemně, prosím.
Jakožto gymnazista-budižkničemu mám na trhu práce velmi omezené možnosti; omezené ovšem neznamená žádné, naopak to může značit nějakou skrytě bizarní super příležitost. Poslední dny trávím "zaučováním" se na pozici recepční v jednom pražském hostelu. Ráda bych shrnula své prozatímní dojmy do několika drobných, drcených (rádoby) odstavců. Předně upřímně lituji kohokoli, kdo se kdy do něčeho podobného vrhnul s představou, že bude celý den jen znuděně sedět za stolem, předstírat nějakou činnost a, co já vím, třeba se učit poslepu plést. Myslívala jsem si, že mám ve svých dokumentech (resp. v jejich uspořádání a ukládání) poněkud zvláštní systém. Už mě to přešlo. Vlastně je to docela sranda, vzít svou introvertní osobu a hodit ji někam, kde je vždycky aspoň jeden pár cizích nohou na jednu minimístnost čtvereční. Když se tedy oprostíte od povědomí o tom, proč to vlastně děláte. Jistě, je tu výtah, ale já jsem tak nějak mnohem raději za nějakou drobnou fyzickou aktivitu, jako je v ...