Tak jsem konečně venku. Dali mi papír, pak ještě jeden a prý už mě tam nechtějí vidět. A že už mám přijímačky za sebou ( zda úspěšně, to se ještě uvidí ), nemůžu si odpustit ( snad ) posledních pár slov k té prestižní škole , kde jsem poslední dobou zabíjela čas. Začala bych něčím pozitivním . Byť v titulku avizuju jistou dávku nadávek, nemůžu tvrdit, že mi ten ústav nic nedal. Představa, že bych někde strávila čtyři roky úplně zbytečně, je děsivá, a já jsem ráda, že se zatím nerozhodla stát se skutečností. A jakkoli by mi to bývalo v prváku připadalo neuvěřitelné, existuje několik věcí/úkazů, co mi budou chybět. Jmenovitě na příklad: - Čaj a kafe v klubu. A taky to křeslo s rozpáranou opěrkou, tamtéž. Bože, ať už to přišo na mysl komukoli, v zájmu studentů nynějších i budoucích doufám, že ho nebo ji nechají zrealizovat další takové nápady. Kde by moje "zdravá mysl" byla bez volně dostupných hrnků, samovarné konvice a zásob nápojů bohů. Ačkoli by člověk mohl mít výhrady k tep...