Tragikomedie všedního dne

Včera jsem se, dalo by se říct, rozhodla, že se stanu "lepším člověkem"...

---

Zpětně to rozhodnutí vidim dost tragicky.

Pojem "lepší člověk" v tomhle případě totiž znamená něco jako "více se podobající normálnímu člověku". Takový věci nedělám moc ráda.. Nikdy jsem nechtěla bejt "normální", protože "normální" holky v mym věku jsou (neurazte se, pokud se považujete za normální) fakt vypatlaný. Nemam je ráda pro jejich "hodnoty", nechápu, jak je může bavit to, co je baví, netušim, co viděj na bezúčelnym trajdání po krámech a na dnešní "módě". Jediná věc, kterou jsem na nich kdy obdivovala, bylo to, že se dokážou rozhodnout.

Popravdě alespoň částečně obdivuju každýho člověka, kterej je schopnej si vybrat něco konkrétního a nežene se pořád dál jen s pocitem, že jednou na to něco určitě přijde.

Zhodnotila jsem sama sebe jako flákače, co si věčně stěžuje jak je všechno nefér a nedělá nic pro to, aby se něco změnilo. Nemusí se mi to líbit, aby to byla pravda.

Řekla jsem si, že s tim něco udělám a fakt jsem chtěla...

Jenže povaha flákače se nezapře a já zase sedim u počítače místo abych dělala něco užitečnýho. Jo, mohla bych říct, že "srovnávání" psychiky pomocí internetu je trochu užitečný.. :D Ale bylo by hezký dělat něco produktivního, co by bylo vidět.

Mimochodem, předevčírem jsem načla něco novýho. Oficiálně tomu řikám "zarážka do knihovny", neoficiálně je to celkem-hezky-vypadající způsob, jak zaplnit knihovnu, a budoucí úschovna na moje mindfuckery (jak jsem si je mile přejmenovala.. x)). Budoucí se stane přítomnou, jakmile se dostanu domů a použiju pečlivě nalezenej ostrej nůž na papír k vyříznutí části stránek..

Ale o podobě týhle věci až jindy.

Vlastně jsem se původně chtěla (včera) rozepsat o tom, jak je všechno na nic, ale vzhledem k rozhodnutí z prvních řádků už nechci tuhle větu vyslovit alespoň měsíc.

Tak tedy: Mám se fajn, je mi skvěle, každý den se směju a užívám si života.

...

Snad mi to každej žere jako obvykle...

Co se školy týče, jsem tam sotva tři tejdny a už bych zas nejradši rozkopala celou budovu, snad kromě jídelny.

Ta světlá stránka letošního roku je, že mam na chemii pracovní plášť. Pokud se mi za dobu používání nerozpadne nebo mi ho nerozebere nějaká vysoce žíravý látka či její výpary, mohla bych si ho trochu přešít (je mi velkej), vystajlovat pomocí správnýho odstínu červený barvy, pak nahodit nějakej psycho make-up, obout glády a jít strašit děti. Kdo se přidá? :)

Výpadek proudu.

Na další kecy si budete muset počkat.

Teda pokud o ně vůbec někdo stojí.

Haha.

~AM