Darren Shan
Odjakživa mě fascinovali pavouci. Když jsem byl menší, sbírával jsem je. Celé hodiny jsem prohraboval zaprášenou starou kůlnu v zadním koutě naší zahrady a pátral jsem po pavučinách, v nichž ti osminozí dravci číhají. A jen co jsem nějakého našel, odnesl jsem si ho a vypustil ho u sebe v ložnici. Maminka z toho bývala zlostí bez sebe! Obyčejně se pavouk tak po jednom dvou dnech někam vytratil a už se neobjevil, ale někdy se zdržel delší dobu. Měl jsem jednoho, který si upředl pavučinu nad mojí postelí a držel tam hlídku skoro měsíc. Když jsem šel spát, vždycky jsem si představoval, jak se pavouk přikrade dolů, vplíží se mi do úst, sklouzne dolů hrdlem a naklade mi do břicha spoustu vajíček. A po nějaké době se pavoučata proklubou a sežerou mě zevnitř zaživa. Když jsem byl malý, strašně rád jsem se nechával děsit. A když mi bylo devět, máma a táta mi dali malého samečka tarantule. Nebyl ani jedovatý ani moc velký, ale byl to ten nejbáječnější dárek, co jsem kdy dostal. Hrál jsem si s tí...