25. 9. 2014 Před několika dny jsem J. předávala naše "akční zápisky" z doby, kdy jsme se shodly na tom, že by naše společné pobyty u babičky mohly spočívat i v něčem jiném než dosud. Obálku (tu největší, jakou jsem kdy viděla a jaká se shodou náhod vyskytovala v mém omnipotentním šuplíku) jsem nadepsala "TOP SÍKRIT, VOLE" a vložila ji do desek s poznámkama. Řekla jsem jí, že to má na ty chvíle, kdy se jí bude chtít prokrastinovat co nejvíc to půjde. J. letos maturuje. Řekla bych něco jako "kurva, ten čas letí", kdyby nebyla jen o rok mladší než já. Ale jo, stejně letí. Možná je to prostě tím, že se mi vybavují náhodné útržky ze života dávné M., včetně těch pocitů, co jsem tehdy měla. Tedy, samozřejmě to nemám v kompletním balení, ale takhle si aspoň můžu sama před sebou hrát na to, jak to bylo tehdy všechno super. Pamatuju si třeba na to, jak se mi jednou večer nechtělo spát, a tak jsem prostě jen ležela a doufala, že mě to prostě nějak přepadne. Jenže zád...