teamd.blog.cz // v zastoupení

Někteří zbloudilí návštěvníci už si pravděpodobně všimli, že je to nějakejch pár měsíců, co sdílím prostor (mimo jiné) s kočkou. Když se mi někdy v létě konečně podařilo překousnout fakt, že jí máma pojmenovala "Anežka", myslela jsem si, že to už horší nebude. (Mimochodem, Anežka je druhé jméno mojí starší sestry.) Chyba lávky. Jakmile jsem tu a tam začala oslovovat kočku "Anežko" namísto obvyklého "Tygře", máma začala používat zdrobněliny. Ne, počkat, další chyba - začala používat zdrobnělinečky . Napřed jsem si myslela, že je to jen moje chvilkový smyslový pomatení způsobený nadměrným navštěvováním ústavu . " Kdepak máš prstýneček? " Po několika dnech (lépe řečeno večerech) jsem byla nucena uznat, že je to realita. " Anešinečko, pojď si vzít granulinečky!... " (Seriously, WTF?) Měla jsem chuť mlátit hlavou o stůl... Ale fajn, pořád se to dalo nějak vysvětlit. Nebyl by to přece jedinej případ, kdy člověk mele sra hovadiny poté, co ně...

"Tak jsem úspěšně pohnula s tim návrhem na zeď. Chceš to vidět?" "M-hm!" "Takže. Tady nechám tu původní barvu, ..." "Hm..." "...tuhle část kolem okna udělám bílou a tady červenej pruh, asi po celym obvodu místnosti." "Ugh." Ten zvuk mě celkem přesvědčivě odradil od dalšího popisování. Odešla jsem; zeptala se mě: "Proč?" - Přece protože to nechce slyšet. Nemam ráda lidi, co dokážou na všechno kejvat, jak je to hrozně zajímá, a po několika sekundách dělaj ksichty jako by se jim všichni hrozně vnucovali. Ona do mě ale samozřejmě může hustit ty svoje moudra celej den ( a pak se hrozně divit, že jsem věčně někde pryč )... Nemůžu vystát lidi, co se napřed "jakože hrozně zajímaj", načež to cosi urychleně odsouděj, aniž by vyslechli celou záležitost. Už je to nějaká doba, co jsem vyměnila vzdálenou, úzkou, fialovou místnost ( kde teď mimochodem přebývá jistá.. ehm, slečna typická pro svou generaci ) za tu aktuální ...

- Jednoslovné vyjádření toho, co dělám, když kreslím.

Předvčerejší úterý se dalo pro mě a D. označit jako "Den bez vulgarismů" - jen tak ze srandy (a pro blaho svojí slušné dívčí pověsti :D) jsme si řekly, že se pokusíme během dne použít minimum sprostejch výrazů, lépe řečeno ani jeden. Aby byla nějaká motivace, za každej vulgarismus jsme si stanovily den bez jakýhokoliv kreslení , přičemž výjimku tvořily jen náčrtky k výkladu. (Obě trávíme půl školního dne s tužkou na papíře, takže jsme se vážně snažily. :D) Počítalo se to na jednotlivá slova a platilo to i pro předložky a zájmena (tudíž například "ty vole" bylo za dva dny). Asi neni třeba nějak okázale zdůrazňovat, že se nám moc nedařilo. Obě jsme skončily na osmi dnech. Přestože byl dnešek teprve druhej z těch osmi dní, bylo to fakt peklo. Čtvrtek je sám o sobě flákací den, a dneska se k tomu jako bonus přidala spojená suplovaná dvouhodinovka VV>HV, při který se ze židle zved' jen málokdo. A nekecám, když prohlašuju, že všechny okraje stránek sešitů žadon...

"Zavřete si svý krásná ústa a držte huby." Možná že místo slova "krásná" použil výraz "kravská", ale to je celkem sporný. chci říct, pokud si to někdo z nás vůbec pamatuje, pamatuje si to každej jinak. Patřim k lidem, co si dobrovolně-povinně týraj svojí imunitu jídlem ze školní jídelny. Seskupování lidí ze stejný třídy u jednoho stolu snad ani neni třeba připomínat; obvykle se dá jen těžko probírat hodina s někym, kdo na ní nebyl. Ve čtvrtek ( předpokládám, že to byl čtvrtek, protože ve středu a v pátek se v jídelně neukazuju a úterý je už moc daleko na to, abych si pamatovala, co se dělo ) jsme teda zase seděli u stolu nad jídlem pochybného původu ( každopádně chutnalo celkem dobře ) a řeč přišla už po několikátý na to, jakej maj rodiče úžasnej talent na buzeraci. Je to celkem vděčný téma, protože se často ukáže, že má někdo v rukávu zase nový "historky", tudíž řeč nikdy nestojí. Tak si tam tak sedim a snažim se zachytit každýho, kdo zrovna mlu...

(Už je zase tolik..? Sakra. Kam zmizel všechen ten čas? ...ah, no jo, my vlastně měli do čtyř.) Občas nevim, do který rubriky zařadit tenhle typ článků - chci říct, kdo má studovat, jestli je v tom nacpáno víc bezvýznamnejch detailů ze života, nebo spíš víc chorejch synapsí? Heh. Nic. Mam takovej pocit, že brzo budu mít vážný problémy se sluchem. Kdybych se o tom zmínila matce , asi bych z toho měla jen další zhoršení - přece jen existujou věci, který je v zájmu zachování "zdravýho" rozumu lepší neslyšet, a moje hlava se o neslyšení ráda postará. První věta by stoprocentně zněla nějak jako " To máš z tý svojí empétrojky nebo co to pořád posloucháš, že to od dveří slyšim až do obejváku, když přijdeš ." (Chce se snad někdo vsadit? Ale já jí stejně ic řikat nebudu.. :P :D) Pokud bych měla pokračovat ve výčtu toho, co se na mě po fyzický stránce pokurvilo, jsou to zase zuby. Zase. Znova. Ještě jednou. No neni to nádhera, když se člověk ráno probudí, dopotácí se k zrcadl...

V uplynulym tejdnu snad nebyl den, kdy jsem neměla pocit, že už mi chybí jen ohlávka. Udělej tohle, udělej tamto, dělej, pohni, nestíháš, ... Každopádně, zatim to zvládám celkem obstojně. Nemůžu ale popřít skutečnost, že začínám tušit blížící se limit poháru. Co se týče mýho systematickýho znehodnocování listů papíru (tzv. kreslení) , mam v Jedovatym sešitě několik skorodokončenejch črtů. Občas přistihnu na svym mozku podezření, že skorodokončený=nedokončitelný . Ne, vážně. Nic z toho neni rozvedený do nějakejch podrobnějších detailů, jejichž kreslení by mi snad mohlo zabrat výrazně delší dobu než všechno ostatní. (Na to jsem moc líná, to přece víte.. ^^) Každopádně jsem si trochu zlepšila náladu při včerejší výtvarce. Kreslili jsme portrét - buď sami sebe nebo někoho ze spolužáků (no, abych byla trochu realista: "...nebo některou ze spolužaček" - třída je v poměru 23:5, výtvarku má jen něco málo nad polovinu třídy, z toho jsou kluci 2) podle fotky nebo z hlavy. Svym (podle ...

Skoro bych řekla, že se věci snažej vrátit k původní frekvenci svý realizace. ...To je ale vedlejší x) Jedna novinka: Máme doma kočku. Původně se jmenovala Blecha (tzv. "pracovní název :D); máma ji přejmenovala na Anežku. Moje první reakce byla typu "WTF??", ale teď už se tim nezabejvám - beztak na ní žádnym jménem volat nebudu, a když teda jo, tak použiju výraz "Hej cvoku!.."; takže ať jí řiká kdokoliv jakkoliv... I just don't care . Jeden úspěch: Dokopala jsem se k dokončení přípravy toho, o čem se zmiňuju tady mezi předposlední a poslední fotkou. Je to asi poprvý, co jsem při tvoření použila slovník... No, ze svý geniality se můžu radovat až to dokončim. To by byly ty dobrý zprávy. A ty špatný? Ty si samozřejmě nechám pro sebe... (^_^)

Jak jsem se zmínila tady , kvůli stěhování se musel náš klavír trochu rozebrat. K všeobecnému překvapení ho ještě nikdo nesložil... (Tak si zatim jen přejíždim nehtem po jeho strunách.) Uvnitř se nachází krom strun, šroubů, prachu a další "havěti" taky tohle; nápis mi táta přeložil jako "císařský a královský dvorní dodavatel", nebo něco v tom smyslu. (doporučila bych náhled v plný velikosti... ;)) (fotila jsem to večer, takže jsem provedla několik barevnejch úprav, aby se na to dalo aspoň trochu koukat) ...Takže si tak zírám do otevřenáho klavíru, a napadá mě: Sakra, jak je vůbec starej..? Rok výroby jsem na něm nenašla, ale po usilovnym googlení (:D) jsem narazila na podobnej klavír, kterej se v tomhle ohledu pohybuje někde kolem roku 1932. Chvíli prohlížim na fotodokumentaci a datum a řikám si, že bych ho radši už nikdy neměla používat jako provizorní štafle, když si čmářu po zdi. No joking... x) ( detail orlice, kdyby to někoho zajímalo... x))

Tak jsem byla zase přestěhována... Popravdě mi to ani nevadí; do školy budu vstávat přibližně o půl hodinky dýl a nebudu se muset každej den táhnout dva kiláky tam a pak zase zpátky. Pokud mi něco v souvislosti s tim bytem vadí, je to barák, ve kterym se nachází. Jeden z těch starejch cihlovejch domů, kde najdete typický idiotsky postavený úzký schody. Ani by mi tolik nevadily, kdybych na nich za těch pár dní při stěhování věcí neshodila skoro všechny svý přes rok pracně nasbíraný kila, který potřebuju, abych nevypadala jako kostra. (Ne, vážně.) Po zhlídnutí svýho levýho kolena jsem zkonstatovala, že kdybych tu přepravku ještě párkrát plně naložila a při vynášení po schodech jí i nadále tak šikovně nakopávala, mohla bych z toho mít jako bonus stylovej gepardí vzor v modřinovym provedení. Dneska se jako třešnička na dortu stěhoval klavír. Aby se líp stěhoval, trochu ho rozebrali. Beztak nemam nejmenší tušení, jak se jim to nakonec po těch idiotskejch schodech podařilo dostat až do druhý...

...To je jen systém ukládání věcí, kterému dokážu rozumět jen já. (Měla jsem tam celkem uklizeno, tak proč to necvaknout. Jó, pak se člověk diví, že nemůže najít jeden konkrétní papír, i když už našel těch pět dalších, co k němu patřej... xD) (Nemá smysl zkoumat fotky, obličeje ani bližší detaily nejsou rozeznatelný... o to jsem se postarala x))

Už jste někdy sledovali, jak se poměrně hustej inkoust míchá s vodou? Dělám to pokaždý, kdy s nim něco vytvářim :D Bohužel mi hledání foťáku zabralo moc času... ale ty čáry tam ještě jsou vidět :D

Nějak jsem nevěděla, kam je zařadit - nejsou přece z papíru... x) Čmárám si po všem možnym nehledě na to, že to pak budu pomalu stírat hřbetem vlastní ruky :D Jelikož se mi nechtělo hledat foťák a všechno to, co v něm obvykle je (třeba nabitý baterky nebo volná karta...), prostě jsem je kopla do skeneru. To, že je skenovací plocha na celý desky malá, už bylo vedlejší. A řeknu vám... psát zrcadlově je fakt zábava :D Ta bílá flekatá věc na spodní části je rozpraskaná kapka vteřinovýho lepidla. Dodneška nechápu, jak je možný, že se mi ještě nepovedlo jí z desek odstranit (a to ani částečně), když se mi věc, na kterou jsem lepidlo původně použila, už dvakrát rozpadla téměř na atomy. Taky tak milujete zákony schválnosti? :-]

Žiju, dejchám (v rámci možností), tvořim (víc než je mejm plicím zdrávo - ty výpary z barvy... xD), četla sem každej komentář, a když už sem u toho, musim uznat že rok 2011 běží nějak přehnaně rychle. Každej tejden utíká rychlostí mrknutí oka a byla bych si ani nevšimla že už je tu další měsíc, kdyby nebyly jarní prázdniny a já tejden nevstala dřív než v půl devátý. Což je i tak celkem brzo, ale aspoň vidim nějaký světlo dýl než šest hodin. K tomu internetu. Doma ho pravděpodobně nebudu mít ještě hodně dlouho (důvody si nechám pro sebe, rodinná záležitost), ale to nic nemění na tom, že můžu jednou za čas zvednout prdel a ujít těch 500m k počítači, se kterym se připojim bez problému :D Pokud teda bude nějakej ten dostatečnej volnej čas... Možná bych mohla přednastavit pár článků a trochu tak zmírnit tiky na něčích obličejích když tu tak dlouho nic nebylo ;D Jinak. Na začátku února sem byla na lyžáku. Musim si někam (třeba sem) zapsat, že až bude příště nějakej sportovní kurz, mam se hod...