Na čtyřech

V uplynulym tejdnu snad nebyl den, kdy jsem neměla pocit, že už mi chybí jen ohlávka. Udělej tohle, udělej tamto, dělej, pohni, nestíháš, ...

---

Každopádně, zatim to zvládám celkem obstojně. Nemůžu ale popřít skutečnost, že začínám tušit blížící se limit poháru.

Co se týče mýho systematickýho znehodnocování listů papíru (tzv. kreslení), mam v Jedovatym sešitě několik skorodokončenejch črtů. Občas přistihnu na svym mozku podezření, že skorodokončený=nedokončitelný.

Ne, vážně. Nic z toho neni rozvedený do nějakejch podrobnějších detailů, jejichž kreslení by mi snad mohlo zabrat výrazně delší dobu než všechno ostatní. (Na to jsem moc líná, to přece víte.. ^^)

Každopádně jsem si trochu zlepšila náladu při včerejší výtvarce. Kreslili jsme portrét - buď sami sebe nebo někoho ze spolužáků (no, abych byla trochu realista: "...nebo některou ze spolužaček" - třída je v poměru 23:5, výtvarku má jen něco málo nad polovinu třídy, z toho jsou kluci 2) podle fotky nebo z hlavy. Svym (podle posledních měřítek) prastarym mobilem jsem si teda cvakla jednu spolužačku (dle mýho má fakt skvělej tvar obličeje na kreslení..) a dala se do díla. Po dvou hodinách jsem sice měla na celý A3 jen několik čar, který jsem tam umístila prakticky už v první půlhodině, ale byla jsem spokojená - lidi dotyčnou spolužačku z mý "kresby" poznali.

Jen mě štve jistá část obličeje, po jejímž přidání jsem ze svý spolužačky udělala někoho jinýho. Ale to doladim.

Myslim, že jsem si našla svojí "druhou Lenku" :))

...

(Tady si představte hlubokej nádech a výdech.)

...

Naše Cvočí kočka (ne, nebudu jí nazývat Anežkou) si rozvrhla veškerou svojí činnost. Sice to ještě nedokážu popsat s přesnejma časovejma údajema (částečně proto, že jsem věčně z bytu pryč), ale systém v tom je. Taky už si buduje nějaký svý "zásady".

• Ráno se povaluje na židli u jídelního stolu. (Na jedný konkrétní židli.)

• Pokud si (kdykoliv) někdo na tu židli sedne, spáchal zločin. Kočka začne vyvádět všelicos, co by mohlo dotyčnýho člověka dostat z její židle pryč.

• Jakmile si někdo ke stolu přisedne s jídlem, raketovou rychlostí vyskočí nahoru a jde si ověřit, jestli nemá i něco "kočičího".

• Ověřuje to do chvíle, kdy z talíře zmizí předposlední drobek.

(Co dělá, když hniju ve škole, nevim.)

• Odpoledne dojdu domů. Pokud mam tenisky, najdu kočku na její židli.

Pokud mam na nohou glády, existuje 50% šance, že kočku potkám hned za dveřma. Šance se ještě o trochu zvýší, pokud je doma kočka sama.

(To proto, že glády nosí i máma. Je to většinou ona, kdo kočce nosí něco "novýho"... Takže se na ní samozřejmě těší víc než na mě. Heh x))

• Leží-li kočka na židli, znamená to, že si zrovna dává svejch "20" (hodin :D).

• Pokud od svýho příchodu už zůstanu doma, po chvíli za mnou kočka přijde, protože vyhřejvanej, automaticky drbající polštář je přece mnohem lepší než ten obyčejnej sedák na židli.

• Jestliže mam před sebou knížku, sešit, časopis nebo cokoliv jinýho, co si chci číst... hádejte, kam si kočka sedne/lehne.

• Jakmile začne zapadat slunce, je ten pravej čas na lov.

Volně přeloženo to znamená přibližně tohle: Z kočky se stává chlupatej kulovej blesk. Jakejkoliv špatně načasovajen pohyb prstů (ať už na rukou nebo na nohou) může pro člověka znamenat několik stylovejch červenejch škrábanců.

• Kolem 19.-21. hodiny je čas na krátkou přestávku. Po celodenním válení kočce vyhládne.. x)

• Následuje pokračování nočního lovu. Ještě jsem nezjistila, v kolik hodin přestává, ale dřív než ve čtyři určitě ne.

To by bylo asi všechno.

...Teda až na jeden detail. Nemá někdo tušení, co timhle sleduje? :D ↓

(Napřed - to jsem ještě netočila - sledovala nějakej hmyz za oknem, ale pak už kolem nelítalo nic jinýho než pár částeček prachu..)