FML

Někteří zbloudilí návštěvníci už si pravděpodobně všimli, že je to nějakejch pár měsíců, co sdílím prostor (mimo jiné) s kočkou.

Když se mi někdy v létě konečně podařilo překousnout fakt, že jí máma pojmenovala "Anežka", myslela jsem si, že to už horší nebude.

(Mimochodem, Anežka je druhé jméno mojí starší sestry.)

Chyba lávky.

Jakmile jsem tu a tam začala oslovovat kočku "Anežko" namísto obvyklého "Tygře", máma začala používat zdrobněliny. Ne, počkat, další chyba - začala používat zdrobnělinečky.

Napřed jsem si myslela, že je to jen moje chvilkový smyslový pomatení způsobený nadměrným navštěvováním ústavu.

"Kdepak máš prstýneček?"

Po několika dnech (lépe řečeno večerech) jsem byla nucena uznat, že je to realita.

"Anešinečko, pojď si vzít granulinečky!..."

(Seriously, WTF?)

Měla jsem chuť mlátit hlavou o stůl... Ale fajn, pořád se to dalo nějak vysvětlit. Nebyl by to přece jedinej případ, kdy člověk mele sra hovadiny poté, co nějakou dobu žije s chlupatým domácím mazlíčkem. (Upřímně v to doufám.)

Pak jí začala oslovovat "Moničko"...

(...Tedy jménem, kterým se více-méně volá na mě.)

Poprvé jsem to považovala za omyl způsobený tím, že jsme spolu chvilku předtím mluvily (ačkoliv to bylo poněkud podezřelé, protože mě v 60% případů neoslovuje jménem vůbec a v těch ostatních případech použije "Moniko".).

Podruhé jsem se zeptala, jestli jí vážně právě nazvala Moničkou.

Potvrdila mi to. S úsměvem.

Potřetí jsem jí narovinu řekla, ať mě teda přejmenuje. Podle její reakce soudím, že nepochopila, na co narážím.

...

Marně hledám odpověď na jistou prostou otázku: o co jí sakra jde?

_ _ _ _ _

(K nadpisu článku: fmylife.com je stránka, kam různý lidi zapisujou momenty ze svýho života, který by popsali stručně větou "Fuck my life." Když máma potřetí oslovila kočku mým jménem, vzpomněla jsem si přesně na tohle prohlášení...)