Mosty

Je to takový blogerský zvyk, psát novoroční články s rekapitulací dosavadní existence a plány na dalších 365 dní.

A že letos nechci být úplně za hipstera, ...

---

Tedy ta rekapitulace:

Můj blog pomalu umírá, když se na něj podívám z hlediska počtu zveřejněných článků: 72-147-230-404-211-118-78-24-23, to je skoro na (ještě před pár lety "klasické") oznámení o konci :D

Na druhou stranu, z hlediska kvality... není to taková tragédie. Ne z pohledu mojí pravé hemisféry. A vždycky je na čem pracovat.

Jeden spolužák pronesl něco jako: "A není blog.cz už trochu... přežitej?"

- No. Je. Ale prozatím přesun neplánuju. Tomu, co dělám, zatím vyhovuje. A tomu, co budu dělat...? Well, kdo ví, co budu dělat.

Dalších 365 (teď už teda 360) blogových dní bych shrnula do prostého "něco se tu objeví".

Co se těch méně abstraktních záležitostí (=toho tam venku) týče:

Týden před Vánoci jsem přestala chodit do školy a nemám v úmyslu se tam vracet. Z celého mého okolí to paradoxně nejklidněji vzala nejbližší rodina (snad proto, že nikdo ze sourozenců vejšku taky nemá). Co se přátel týče... no, řekněme, že až na případ nebo dva akorát do několika dní uvidim, kdo všechno to tady ještě čte. x)

Zatím jen doufám, že už nepřijdou další lidi s moudrama typu "A nechceš si to ještě rozmyslet?", "To je ale přece hrozná škoda..!", "Ale tak se přihlaš na stejnej obor na jiný škole!" a podobně. Věřte mi, jsem dost stará na to, abych dokázala poznat rozdíl mezi tím, když člověk něco vzdává, a tím, když ví, že je něco nad jeho možnosti.

Pro lidi, co by měli přesto potřebu mě přesvědčovat o opaku a o tom, že bych měla zabít další kus vlastní osobnosti jen pro maličkou šanci na získání kusu papíru, tady repostnu dva roky starého Johnnyho přesně tak, jak to za čas udělá mé slabší já v nějaké alternativní realitě, kde se nechá (nechalo) ukecat a v příštích měsících si zabije nějaký ten kus života a pár kilotun duševního zdraví:

(někteří lidé by si měli vytáhnout hlavu z těch nepatřičných míst, kam ji načas uklidili, a uvědomit si, že na některých oborech nestačí být jen text-odříkávající-zpaměti zombie)

(Tak si říkám, kolik z vás mě asi po přečtení předchozích odstavců nadobro odepsalo.)

V okolí se vyskytující matfyzáci mi asi budou docela chybět, ale aspoň tam budou mít o jednoho pozorovatelského creepa méně.

(čas zavál stopy, já už vážně nechci prosit)

už jsem spálil mosty

neboj, všechno bude dobrý...