teamd.blog.cz // v zastoupení

"o dravých věcech pod povrchem" (Snad to zas nehodím k ledu, jakmile dojde na barvení.) Kéž tentokrát větší formát dosáhne nakonec i na atmosféru náčrtku.

now I hate to say it this way but I don't feel so good these days

Na téhle věci jsem začala dělat ještě za dob běžného výskytu Slečny Spolubydlící I. ( Velmi-velmi-early verzi tohohle papíru bylo možno zahlédnout v dubnu 2017 v příspěvku FAHS , a to společně s rozpracovanou A kdyby se náhodou někdo ptal a s tou třetí věcí, kterou tady asi už zvěčňovat nebudu. ) Tou dobou byly antistresové omalovánky ještě pořád docela hot stuff a S.S.I. se přesně dle zvyku chovala jako totální πča, tak jsem vyvodila, že by to chtělo něco k antistresovému omalování. Jaký srandykopec si člověk mohl užít při soužití se Slečnou si můžete přečíst v článku Radosti spolubydlení II. ( a v jeho dvou pokračováních ). A3; tužka (náčrt), centropen document liner (možná 0,1 nebo 0,3; přinejmenším někde určitě 0,5), černá tuš, akvarelové pastelky (dvě), Tombow ABT dual brush pens (tři); IKEA rám Fiskbo opatlaný tou stále stejnou tónovací černou barvou. "It's been fun. Don't come back." A jo, každé pidikolečko bylo nakresleno a vybarveno zvlášť. S tím rámem pak ...

Dnes ráno se mi podařilo tuhle stranu správně pojmenovat. Žel, podařilo se mi taky obratem usnout a zapomenout, jak že to mělo být. V průběhu kromě "dýmu" třeba taky "nákaza", "závrať" nebo " What have you done , part 2". Některé věci jsou letos obzvlášť nenasytné. A5, náhodné tužky. 190704-1908xx Příčinou toho podivného předělu světlé/tmavé je zvlnění papíru. Příčinu zvlnění už dohromady nedám.

Snad poslední verze té lednové věci . A5, blíže neurčené množství různých tužek, co byly zrovna po ruce, pácháno převážně v pološeru, dokončeno jednoho červencového večera ve 22:22.

Zbývá tak málo času a tolik věcí k vyřízení, že radši sedíš doma nebo ve sklepě a neděláš nic. Sedíš ve sklepě, dokonale hlučný-tichý ambient, a přemýšlích o vzorcích a vyšlapaných cestičkách a o nedostatku důvěry ve vlastní úsudek. Pozoruješ něčí téměř-výrobu lehkých popálenin a baví tě fakt, že ty nejbolestivější rány se obejdou bez projevů na první pohled zřejmých, zatímco na ty nejviditelnější stopy tě namísto vlastní nervové soustavy upozorní někdo jiný. Marně vzpomínáš, kde se vzalo těch pár nových modřin. Ptáš se té měsíc a půl staré, jestli by se už třeba nechtěla zdekovat. Do brzkých ranních hodin debatuješ o hloupostech a zapomínáš kontrolovat telefon. Zapomínáš, že o tebe ještě někdo může mít starost. Nové jméno nutně neznamená nové zvyklosti. "Nejradši bych si to odbyla jen ve čtyřech a pak šla někam na jedno." O patro výš se rozezněly vypalovačky českých rádií. Nedělní déjà reçu. Ležíš v horké vodě, hladina kousek od koutků očí, a přemýšlíš o tom, zda je možné se...

[Výčet pozorova(tel)ných skutečností.] Je mnohem snazší zformulovat myšlenku písemně někde na internetech, kde jsme si všichni vlastně ukradení, než si o dané záležitosti promluvit pěkně napřímo s tím či těmi, koho se týká. Je snazší si přiznat, že jsi nesnesitelná sebestředná svině, když to nemusíš říkat nahlas. Je snazší se trochu urazit, že mi až ve středu oznamuješ, že se po sobotní sešlosti s tvými přáteli v něděli účastníme (?) tradičního rodinného oběda, a později na tvou žádost o osvětlení myšlenkových pochodů zareagovat jen slovy "to bys stejně nepochopil" (a taky prohlásit: "A spát budu kdy?"), než se pokusit vyslovit dávno známé: Udržovat konverzaci je ve většině případů kurva těžký, pokud ti byla protistrana prostě přidělena. Když už vyjdu z bytu, zpravidla chodívám na místa, ze kterých se lze v případě nutnosti okamžitě vypařit. Kdykoli se jednou za uherák vidím s někým ze své nejbližší rodiny, netrvá obvykle víc než 15 minut, než si začnu přát být ně...