In absentiā

Zbývá tak málo času a tolik věcí k vyřízení, že radši sedíš doma nebo ve sklepě a neděláš nic.

Sedíš ve sklepě, dokonale hlučný-tichý ambient, a přemýšlích o vzorcích a vyšlapaných cestičkách a o nedostatku důvěry ve vlastní úsudek. Pozoruješ něčí téměř-výrobu lehkých popálenin a baví tě fakt, že ty nejbolestivější rány se obejdou bez projevů na první pohled zřejmých, zatímco na ty nejviditelnější stopy tě namísto vlastní nervové soustavy upozorní někdo jiný.

Marně vzpomínáš, kde se vzalo těch pár nových modřin. Ptáš se té měsíc a půl staré, jestli by se už třeba nechtěla zdekovat.

Do brzkých ranních hodin debatuješ o hloupostech a zapomínáš kontrolovat telefon. Zapomínáš, že o tebe ještě někdo může mít starost.

Nové jméno nutně neznamená nové zvyklosti.
"Nejradši bych si to odbyla jen ve čtyřech a pak šla někam na jedno."

O patro výš se rozezněly vypalovačky českých rádií. Nedělní déjà reçu.

Ležíš v horké vodě, hladina kousek od koutků očí, a přemýšlíš o tom, zda je možné se bez pomoci živých či neživých vnějších činitelů na povel utopit ve vlastní vaně.

(Náhodní známí v publiku nechť zůstanou v klidu - nedisponuji vanou vlastní, nýbrž zapůjčenou.)

O patro výš hudbu vystřídala hádka. Nedělní déjà reçu.