teamd.blog.cz // v zastoupení

Zbývá tak málo času a tolik věcí k vyřízení, že radši sedíš doma nebo ve sklepě a neděláš nic. Sedíš ve sklepě, dokonale hlučný-tichý ambient, a přemýšlích o vzorcích a vyšlapaných cestičkách a o nedostatku důvěry ve vlastní úsudek. Pozoruješ něčí téměř-výrobu lehkých popálenin a baví tě fakt, že ty nejbolestivější rány se obejdou bez projevů na první pohled zřejmých, zatímco na ty nejviditelnější stopy tě namísto vlastní nervové soustavy upozorní někdo jiný. Marně vzpomínáš, kde se vzalo těch pár nových modřin. Ptáš se té měsíc a půl staré, jestli by se už třeba nechtěla zdekovat. Do brzkých ranních hodin debatuješ o hloupostech a zapomínáš kontrolovat telefon. Zapomínáš, že o tebe ještě někdo může mít starost. Nové jméno nutně neznamená nové zvyklosti. "Nejradši bych si to odbyla jen ve čtyřech a pak šla někam na jedno." O patro výš se rozezněly vypalovačky českých rádií. Nedělní déjà reçu. Ležíš v horké vodě, hladina kousek od koutků očí, a přemýšlíš o tom, zda je možné se...

[Výčet pozorova(tel)ných skutečností.] Je mnohem snazší zformulovat myšlenku písemně někde na internetech, kde jsme si všichni vlastně ukradení, než si o dané záležitosti promluvit pěkně napřímo s tím či těmi, koho se týká. Je snazší si přiznat, že jsi nesnesitelná sebestředná svině, když to nemusíš říkat nahlas. Je snazší se trochu urazit, že mi až ve středu oznamuješ, že se po sobotní sešlosti s tvými přáteli v něděli účastníme (?) tradičního rodinného oběda, a později na tvou žádost o osvětlení myšlenkových pochodů zareagovat jen slovy "to bys stejně nepochopil" (a taky prohlásit: "A spát budu kdy?"), než se pokusit vyslovit dávno známé: Udržovat konverzaci je ve většině případů kurva těžký, pokud ti byla protistrana prostě přidělena. Když už vyjdu z bytu, zpravidla chodívám na místa, ze kterých se lze v případě nutnosti okamžitě vypařit. Kdykoli se jednou za uherák vidím s někým ze své nejbližší rodiny, netrvá obvykle víc než 15 minut, než si začnu přát být ně...

Od WIP z ledna 2018 se toho moc nezměnilo, což? Takové malé nic zabralo vcelku jen dva roky, lol. (A skoro půl roku, než jsem se pak dostala k foťáku.) Zneužité materiály: černá tónovací barva, bílá akryl. barva ( taková, s jakou si normální člověci vymalují byt ), tm. červená akrylová barva, tempery (modrá, zelená, žlutá, sv. červená), černá lihovka nezjištěných rozměrů, bílá nelihovka ( "vodní báze" ) nezjištěných rozměrů, centropen document liner 0,1 mm, akvarelové pastelky (červená, fialová, modrá), rozřezaná krabice od nějakýho nábytku, fixativ pro suché techniky , narváno do rámu Fiskbo 40*50 cm ( praise IKEA ).  12.01.2024 darováno Darrenovi. Přes opakované pokusy a prosby se nedaří zachytit zelené odstíny v takové podobě, jakou doopravdy mají. (Strýček Photoshop tentokrát pomohl jen velmi málo a velmi neochotně.) Dokonce ani dokumentace za bílého dne nepomohla. Pro lepší představu, jak zelená je ta zelená, tedy vyhrabejte tu základní sadu šesti temperových barev, co...

Prý to ještě má trochu prostoru k uprasení (říkal papír), ale ráda bych zaznamenala i tenhle stav věcí. A5, tužka užnevímkterá (možná všechny, co zrovna byly po ruce), (s)pácháno koncem ledna v Necropoli, když se Sigma ještě flákal někde na cestě.

S některými větami se člověk vyrovnává dlouho, s jinými ještě déle. Asociace: " If anyone asks - and no one's gonna ask, don't worry - but if anyone asks, tell them as far as you know, the last time you checked, everyone looked pretty much alive. " 2016-2018 Technika natolik kombinovaná, že už ani nevím, jestli si vzpomenu na všechno, tak snad: tužka, uhel, akvarelové pastelky, vodovky, akryl, centropen, bílá fixa na vodní bázi, novinové výstřižky (a trocha lepidla). Za "inspiraci" děkuji panu Spisovateli. #užnikdynikomuprosímtě

Pořídila jsem si letos ku příležitosti Světa knihy nový skicák. Pro případ, že bych tu měla málo papíru. Zrcadlo zatím neprasklo, takže na první stránku asi dobrý. A4, uhlová tužka. Rychlovka hotová dřív, než se uspal monitor.

Jak jsem psala v březnu, recepci odzvonilo. Vzala jsem místo v optice. Nově ( a tak akorát bleskově ) nabrané vědomosti a zkušenosti jsou jasným zdrojem "zábavy" na celý den. S kolegyněmi a dalšími zaměstnanci firmy vycházíme dobře, byť se občas najde nějaký ten zoubek. Třeba teď, při dovolenkové sezóně, jsou to stokrát včas neřešené případy nečekaně se zjevivšího ( dočasného? ) nedostatku personálu. Jednoho krásného odpoledne mi přišel z personálního vzkaz, že možná budu potřeba jeden celý den dalšího týdne na jiné pobočce. Že mi dají ještě vědět, ale kdyby se žádné novinky neobjevily, mám s tím záskokem počítat. ( Tak to alespoň vyznělo. ) Další dny bylo ticho po pěšině, až se povědomí o záskoku zredukovalo na pouhou polozapomenutou poznámku v diáři. Den před možným záskokem jsem dorazila po směně domů, uklidila, uvařila si čaj, sedla k počítači... ...a o chvilku později mi docvaklo, že žádné nové zprávy = zítra jinam = na "svazečku" klíčů mi něco chybí . V rychlo...