teamd.blog.cz // v zastoupení

(Ano, část první. " Raději písemně, prosím " považujme třeba za nultou. Kdybych to nechala i s těmi následujícími vcelku, skoro nikdo z vás by si to nečet "protože je to moc dlouhý"... A taky bych to vydala leda o Vánocích.) ...Takže jsem se vítězoslavně dostavila na pracák s kusem papíru (vlastně dvěma), aby tam jakože viděli, že se pořád jen neflákám. A bylo mi sděleno, že se nejedná o řádný pracovní poměr (bitch, trávim tam víc času než ty tady, přesto je to pro mě mnohem lepší než podobnej HPP) a tedy jsem pořád považována za poflakující se nic, dali mi úplně nový papír (oproti těm předešlým úplně novým papírům jsem tomuhle aspoň zatím nemusela obětovat tři dny zbytečně zabitého času) a uvidíme se na konci října, až mě budou zpětně vyřazovat z evidence, protože jsem zase nesplnila některou z podmínek pro bytí v oné evidenci. (Jeden by neřekl, jak snadno se "týdně" může přeslechnout jako "měsíčně". A já se zrovna nechtěla opakovat...) Ale to...

Jakožto gymnazista-budižkničemu mám na trhu práce velmi omezené možnosti; omezené ovšem neznamená žádné, naopak to může značit nějakou skrytě bizarní super příležitost. Poslední dny trávím "zaučováním" se na pozici recepční v jednom pražském hostelu. Ráda bych shrnula své prozatímní dojmy do několika drobných, drcených (rádoby) odstavců. Předně upřímně lituji kohokoli, kdo se kdy do něčeho podobného vrhnul s představou, že bude celý den jen znuděně sedět za stolem, předstírat nějakou činnost a, co já vím, třeba se učit poslepu plést. Myslívala jsem si, že mám ve svých dokumentech (resp. v jejich uspořádání a ukládání) poněkud zvláštní systém. Už mě to přešlo. Vlastně je to docela sranda, vzít svou introvertní osobu a hodit ji někam, kde je vždycky aspoň jeden pár cizích nohou na jednu minimístnost čtvereční. Když se tedy oprostíte od povědomí o tom, proč to vlastně děláte. Jistě, je tu výtah, ale já jsem tak nějak mnohem raději za nějakou drobnou fyzickou aktivitu, jako je v ...

jasně že se snažím snažím se tak moc, že jsem dokonce to své letošní zživýchpadnutí začala brát zase víc metaforicky a míň fyzicky (ačkoli to je obojí diskutabilní) a zase se jednou dívám, jak mi čas teče mezi prsty nic jiného nějak nestíhám nestíhám toho moc, protože se jak už to bývá, zapomínám dívat víc na maličkosti a míň na celou tu horu smetí (kterou jsem si ale nadrobila sama) a zase jednou vidím, jak mi to všechno utíká

Domovní nástěnku jsem nikdy nevnímala jinak než jako přehlíženou část zdi, sloužící výhradně k odkládání papírů, které si málokdo pořádně čte. Tedy, dokud jsem nezačala bydlet i mimo Příbram. Tady u Jacka je to docela jinak. Nejenže nástěnku umístili hned vedle prosklených vchodových dveří, takže se dá číst i bez umělého osvětlení, na stranu, kde začínají schody, takže se žádný z družstevníků nedostane ani dovnitř, ani ven, aniž by to shromáždění listin přinejmenším přejel pohledem; dokonce se na ní čas od času objeví ručně psaný (nebo alespoň podepsaný) vzkaz. ( Čímž ovšem nechci říct, že jsem se nikdy v žádném ze svých bydlišť s ručně psanými vzkazy nesetkala. Například v domě, kde bydlí máma, žije jedna slídivá vševědoucí paní, která může okamžitě řešit cokoli, protože přesně ví, co kdo a kdy dělá. Její byt je ze všech horizontálně i vertikálně nejblíž v(ý)chodu, takže se jí nemůžete vyhnout, a když něco nechce nebo nemůže řešit osobně, nechává vzkazy na schránkách. Opravdu ne ...

Kreslit jsem začala už tak před týdnem v Příbrami ( nálada se podobala té, při níž vzniklo cosi pojmenované " Znáš ty sny " ) a ani jsem při původní představě neměla v plánu výsledek zveřejňovat, ale nějak se to zvrhlo. A5, mikrotužka 0,7 B ( odhodlala jsem se k výměně tuhy a byl to v posledních dnech ten nejlepší nápad )

Je v pořádku, když člověk pokládá hrnek na náhodnou hromadu nedůležitých papírů, ale sranda přestává, když si na ně zároveň potřebuje něco poznamenávat. A nevím jak vy, ale když chci na stole něco dělat, tak tu mám místo jen na jednu hromadu. (A světe div se, tentokrát mám včas hotový i podrobný návod .) Být hipster, už bych měla na svém hypotetickém insta 150 nových fotek.

( Občas se nedalo s jistotou říct, jestli bude dřív káva, nebo Godot. Byla to snad ta nejpomalejší rychlovarná konvice, jakou jsem kdy použila .) Měla jsem včera zase nutkání něco kreslit, ale netušila co ( na nic konkrétního jsem nepřišla už pěkných pár dní a Toriu už za poslední týden mám jako Poloportrét ) ( tyhle případy jsou nejhorší ), tak jsem prošla desky s polopočmáranými papíry, jeden si vybrala a "dokončila" ho. Soudě podle toho, jaká kosťa na původním črtu byla, bych to časově zařadila někam chvíli po obšlehnutí Cibo za účelem dekorace zdi , ale to prý bylo už v r. 2012, což mi přijde až příliš brzy. Anyway - A4, mikrotužka (na pár detailů), tužka 1 (na všechno ostatní), Photoshop, chabá paměť. My shading skills are bad and I should feel bad. But I don't. Jeden by řek', že mě to kreslení gymplových prostor přejde, jakmile odtamtud vypadnu. Chybějící stíny ( a další záležitosti ) chybí zcela záměrně; někteří z nás potřebují mít na papíře něco nereálného, ab...