teamd.blog.cz // v zastoupení

Domovní nástěnku jsem nikdy nevnímala jinak než jako přehlíženou část zdi, sloužící výhradně k odkládání papírů, které si málokdo pořádně čte. Tedy, dokud jsem nezačala bydlet i mimo Příbram. Tady u Jacka je to docela jinak. Nejenže nástěnku umístili hned vedle prosklených vchodových dveří, takže se dá číst i bez umělého osvětlení, na stranu, kde začínají schody, takže se žádný z družstevníků nedostane ani dovnitř, ani ven, aniž by to shromáždění listin přinejmenším přejel pohledem; dokonce se na ní čas od času objeví ručně psaný (nebo alespoň podepsaný) vzkaz. ( Čímž ovšem nechci říct, že jsem se nikdy v žádném ze svých bydlišť s ručně psanými vzkazy nesetkala. Například v domě, kde bydlí máma, žije jedna slídivá vševědoucí paní, která může okamžitě řešit cokoli, protože přesně ví, co kdo a kdy dělá. Její byt je ze všech horizontálně i vertikálně nejblíž v(ý)chodu, takže se jí nemůžete vyhnout, a když něco nechce nebo nemůže řešit osobně, nechává vzkazy na schránkách. Opravdu ne ...

Kreslit jsem začala už tak před týdnem v Příbrami ( nálada se podobala té, při níž vzniklo cosi pojmenované " Znáš ty sny " ) a ani jsem při původní představě neměla v plánu výsledek zveřejňovat, ale nějak se to zvrhlo. A5, mikrotužka 0,7 B ( odhodlala jsem se k výměně tuhy a byl to v posledních dnech ten nejlepší nápad )

Je v pořádku, když člověk pokládá hrnek na náhodnou hromadu nedůležitých papírů, ale sranda přestává, když si na ně zároveň potřebuje něco poznamenávat. A nevím jak vy, ale když chci na stole něco dělat, tak tu mám místo jen na jednu hromadu. (A světe div se, tentokrát mám včas hotový i podrobný návod .) Být hipster, už bych měla na svém hypotetickém insta 150 nových fotek.

( Občas se nedalo s jistotou říct, jestli bude dřív káva, nebo Godot. Byla to snad ta nejpomalejší rychlovarná konvice, jakou jsem kdy použila .) Měla jsem včera zase nutkání něco kreslit, ale netušila co ( na nic konkrétního jsem nepřišla už pěkných pár dní a Toriu už za poslední týden mám jako Poloportrét ) ( tyhle případy jsou nejhorší ), tak jsem prošla desky s polopočmáranými papíry, jeden si vybrala a "dokončila" ho. Soudě podle toho, jaká kosťa na původním črtu byla, bych to časově zařadila někam chvíli po obšlehnutí Cibo za účelem dekorace zdi , ale to prý bylo už v r. 2012, což mi přijde až příliš brzy. Anyway - A4, mikrotužka (na pár detailů), tužka 1 (na všechno ostatní), Photoshop, chabá paměť. My shading skills are bad and I should feel bad. But I don't. Jeden by řek', že mě to kreslení gymplových prostor přejde, jakmile odtamtud vypadnu. Chybějící stíny ( a další záležitosti ) chybí zcela záměrně; někteří z nás potřebují mít na papíře něco nereálného, ab...

(protože polovinu postrádá(m)) Při skenování ( taky už jste narazili na lidi, co píšou "scennování"? mívám chuť na ně virtuálně zařvat, ať se napřed rozmyslí a až pak píšou, ale... ) se vytratilo pár detailů ze stínování, ale třeba jsem jen neměla tolik tlačit na tužku ( neb pak by se to např. na oku tak moc nelesklo a přístroj by nebyl zmaten ). A4, tužka č. 1; papír byl tentokrát o trochu hrubější. (note to myself: Pomineme-li ty další věci, s takovým miniprostorem mezi nosem a horním rtem by to vážně nešlo.)

Z Masarykovy vyhlídky, která napoprvé vypadala jako poměrně "nenavštěvované" místo. Stádo důchodců na exkurzi to vidělo jinak. ( Jako třešnička na dortu přišla skutečnost, že mi tam aspoň párkrát ohleduplně uhnula z výhledu jediná osoba. Dokonce se omluvila. Až jsem se skoro začervenala .) Zákony schválnosti holt fungují bez výjimek. A5, mikrotužka ( na všechno rádoby ostré ), tužka 1 ( na to, co má být rozostřený keř, ale vyšla z toho prostě neurčitá plocha ) Nikdy dřív jsem si nevšimla, že by na střeše katedrály byl nějaký vzor.

( Ten titulek si skoro říká o pokračování typu "...a jiné pohádky", ale to bych si napřed musela aspoň něco z toho vymýšlet. ) Zase jsem dostala možnost potýrat své už tak chabé stravovací a spací návyky, a tak jsem se jí s radostí chopila. Co jiného vám vykouzlí stejný úsměv na tváři jako je ten, který máte při vstávání v 3:45 ráno při představě následujících dvou vskutku produktivně trávených dnů? Takže jsem krátce před pátou ranní zčerstva vyrazila na autobus. Venku jsem potkala kočku ( říkejme jí Rolnička, tu má totiž na obojku a jako jméno to sedí jak v případě, že se jedná o kočku, tak v případě, že je to kocour; bydlí ve stejném domě, jen o patro níž ), která nebyla nadšená, že jsem stihla ujít těch X metrů od vchodových dveří dřív, než tam stihla doběhnout, a tudíž bude muset čekat ještě na dalšího kolemjdoucího, aby ji pustil dovnitř. Naštěstí jsem si to u Rolničky vyžehlila o tři dny později, kdy jsem vyrážela o půl hodiny dřív a potkala ji pro změnu za dveřmi uvnit...