teamd.blog.cz // v zastoupení

Z důvodů rozličných rozhodla jsem se přestěhovat po letech do jiného koutku. atorisum.blogspot.com See you there ~

Včera se mi zdála taková na trpělivost náročná konina - pořád se cyklila ke stejné "konverzaci" - o dvou živých a dvou mrtvých lidech. ( Že to není 3:1 jsem zjistila až ke konci, chvilku před rozhodnutím se z toho probudit. ) Odehrávalo se to z větší části v chatě ( která byla, jak už to bývá uvnitř mnohem větší než zvenku ) u jezera mezi stromy. Denní doba se tvářila na večer, ale v téhle oblasti to tak vypadá pořád, takže kdo ví. Jak často někoho přesvědčujete, aby udělal, co sám udělat chce? Abych se vyhla případu, že by se mi o tom dneska zdálo zas ( protože to takové nervy ubíjející koniny mívají ve zvyku ), rozhodla jsem se včera při čekání na stream ono umístění hodit na papír. ( Zabralo. ) Note to self: tenhle papír se kamarádí jen s malým množstvím vody. Note to self: pod dané množství barvy příště jinou tužku. Fun fact: Kam paměť dosáhne, sny se mi zdají až na několik specifických výjimek zásadně v odstínech šedé; tu a tam se může nějaká ta barva vyskytnout, ale i t...

První barevná vrstva z akvarelových pastelek a linky zvýrazněné tuší. ( K čemuž bylo využito nové pero. Fucking hell, dost vážně uvažuju o tom, že zjistím, kam jsem dala to staré, rozbité při výrobě 200210 found out , a zkusím ho "dorozbít" do nějaké aspoň trochu funkční podoby, protože to se fakt nedá tohleto tvl. ) Původně jsem měla v plánu sem umístit i stavy jen s akv. pastelkami před a po vodě, ale jelikož jsem je zase na inteligenta dokumentovala v noci, jsou barevně poněkud nepoužitelné. Takže tentokrát až takhle. ( Co si budem, ani tady nejsou barvy úplně věrné, ale stačilo tu a tam aplikovat pár filtrů ve Photoshopu a alespoň se přiblížily skutečnosti. Což se o těch předchozích nočních fotkách říct nedá. ) S konečným rovnáním toho papíru ovšem bude podle všeho docela srandykopec.

A4 fotoref., tužka a zmeškané příležitosti

Přepadla mě náhlá myšlenka, že by nebylo od věci zjistit, jestli ještě aspoň trochu dělám i neabstraktní věci ( protože, co si budem, z pohledu na ty poslední hotové i nehotové věci by jeden málem vyvozoval závěry ). Vyhrabala jsem tedy z archivu nějakou random starou fotku ( podle kompjútru 2012 ) a zneužila ji k výzkumným účelům; výsledkem budiž něco, co trvalo mnohem déle zdigitalizovat, než vytvořit. ( Jednoho krásného dne třeba budu mít chuť něco čmárat a věšet na internety při nějakém použitelném světle, ne v deset večer. )

200312/200406 Alternativně taky Vý(či)tka. Načmáráno v březnu při pološeru na komorním koncertě, dobarveno před pár dny na základě nutkání. A5, mikrotužka, akvarelové pastelky, kaligrafická pero-fixa ( p íšou na tom, že "pen", ale mně to moc jako pen nepřijde ), trocha Photoshopu ve snaze dohnat skutečné barvy.

Linky bych prohlásila za zdárně rozvržené. Snad to pak dopadne i s barvami. Ukázalo se mimochodem, že se mi jednotlivé kusy papírů tak nějak samovolně provazují. ( Trochu mě to rozčílilo. ) Třeba sem někdy hodím montáž.

V neděli jsem v práci potkala věc . Souhlasila s (částěčným) promítnutím na "správně pokažený" papír. Zvažuju, že z ní někdy bude koláž. Tenounká propiska a akvarelové pastelky na křivě ustřižené A4.

Nejlepší reakcí na přehlcení smyslů je vypnout. Několik let už mám tedy "zodpovědně" vypnuto. The family's not very happy; neither are the friends, I guess. Trochu se začínám obávat, že to nikdy nepomůže na víc než den nebo tři. Čas od času mi někdo zavolá nebo napíše, jestli jsem ještě naživu. Nedělám to samé, protože vím, že oni jsou. Čas od času se ukáže, že už to není tak docela pravda. Zažité vyjadřování soustrasti mi ve vlastním podání zní hrozně falešně a nepatřičně. Vyhýbám se mu, co to jde. Bet it makes me look like the worst asshole in the room. Chybí mi situace, kdy jsme měli označení "takoví divně normální" - získalo časem hořkou pachuť, zdá se mi. Chybí mi situace, které jsem si ze života dobrovolně odstranila. Dneska už je všechno jen "takový divně šedivý". Někdy se po soumraku začnou periferie hemžit barvami... Ráno jsou zas všechny barvy pryč, dny nerozeznatelné. Možná, že jednou o tom budu umět mluvit.

"always knew you would succeed no matter what you tried" Tentokrát se v průběhu "podařilo" ulomit pidikousek půlky hrotu pera. Kam se hrabe ta roky oprýskaná násadka, kdo by byl tušil, že se dá takhle poškodit pero? Nejviditelnější následek této nehody se podařilo zamaskovat, budiž, ale budu si muset pořídit nové, což téměř jistě znamená, že si krom pera (nebo tří) v závěsu potáhnu domů kdovíkolik dalších věcí, co vlastně nepotřebuju. Hell. A4, tužka bůhvíkterá, tužka uhlová ( neutral ), tuš černá, bílá akrylová barva, růžová akvarelová pastelka, prastaré lístky z hromadné dopravy a ještě prastarší lepidlo Herkules, ref. foto ze soukromé akce. Slightly distorted , snad ne k horšímu, ve snaze napravit zkreslení fotoaparátem. that night a stranger told me something 'bout you your actions that I should have foreseen I should have known this day would come, screw all your promises, now I know each night you vow to devour me

Poslední díl útržků z přelomu loňského srpna a září. Předchozí: Z cest 1908-1909 (3) Od pozůstatků Nun's Church ( kde se počasí zase začalo tvářit poněkud deštivě ) jsme pokračovali podél řeky Suck ( like, seriously ), tentokrát obhlédnout Castlestrange stone. Podle příšlušné infocedule se v Irsku nacházejí už jen tři další podobné kameny. Poslední věta - " The use of these stones is not known, but they probably served some ritual or religious purpose. " - mi připomněla ilustraci z jedné knihy ( tipla bych něco z řady Děsivé dějiny, ale kdo ví, už je to dávno ), kde jacísi archeologové z daleké budoucnosti vykopou ze země kelímek z Mekáče a jeho hypotetickým účelem jmenují právě využití při náboženských rituálech. U nás už bychom měli bůhvíkterý stupeň povodňové pohotovosti; local cows don't care. Že už se zase připozdívalo, podél řeky Suck jsme se dopravili až do Castlerea a tam se na noc usadili v hotelu s podivně očíslovanými pokoji a už zavřenou kuchyní. Vypili js...

Jenkinstown Park byl vyhodnocen jako místo přinejmenším vhodné k odpočinku. Předchozí: Z cest 1908-1909 (2) Z kotlíku alienů ležících uprostřed cest - So far no idea what the hell was that. Že už se připozdívalo, zajeli jsme do pár kilometrů vzdáleného Kilkenny ( I still find the name quite amusing ) obhlédnout pár věcí a nasát atmosféru, tentokrát bez filtrace čelním sklem. "Den pátý - téměř synchronizované kachny; muž stále nerozumí kompulzivnímu focení ptactva, je s ním ovšem již smířen." Obešli jsme si Kilkenny Castle a pár dalších míst, bez jejichž zahlédnutí podle průvodce prostě nemůžete žít. Po pěší záměně "Ormond Street" a "Ormond Road" jsme o něco upřímněji litovali turisty v uličkách Starého Města pražského. Kilkenny Court House: imprese vystřihovánky v životní velikosti. Kečup a hořčice na Parliament Street. Otestovali jsme pár piv a ciderů a za poslechu ( nebo možná přesněji "občasného přeřvávání" ) živé hudby chvíli konverzovali s n...

...a když jsme posnídali, s autem pokrytým solí jsme opustili přístav a pokračovali dál. Předchozí: Z cest 1908-1909 (1) Dublin jako takový jsme žel museli vzdát. Chvíli jsme se motali ulicemi upravenými zřejmě v duchu univerzálního "je-li hezky, všechno rozkopej" - pak to přestalo dávat smysl. Třeba příště. Vyrazili jsme na jih, směr Glendalough. Navzdory teplotám, které by se rozhodně nedaly označit za letní nebo koupací, nás cestou k Upper Lake míjeli lidi v plavkách. V žabkách. V ručníku. WTF. Přímo na břehu jezera pak vidíte tohle: Like, what the hell? Nechoďte po vodě? Neběhejte po hladině? Bacha, Ježíš? We'll never know. Ukázalo se, že K. vůbec nemá pochopení pro kompulzivní focení kachen. Že prý máme doma úplně stejné. To přece není pravda! Jeho prohlášení později zprostředkovaně pohoršilo i mou sestru. "Za plotem je tráva vždycky zelenější." Tady se obejdou i bez plotu. Všechno je tu zelenější než zelená. Jeden z mikrolesů v lesoparku. Reefert Church: ...