Z cest 1908-1909 (2)

...a když jsme posnídali, s autem pokrytým solí jsme opustili přístav a pokračovali dál.


Dublin jako takový jsme žel museli vzdát. Chvíli jsme se motali ulicemi upravenými zřejmě v duchu univerzálního "je-li hezky, všechno rozkopej" - pak to přestalo dávat smysl. Třeba příště.

Vyrazili jsme na jih, směr Glendalough.
Navzdory teplotám, které by se rozhodně nedaly označit za letní nebo koupací, nás cestou k Upper Lake míjeli lidi v plavkách. V žabkách. V ručníku. WTF. Přímo na břehu jezera pak vidíte tohle:


Like, what the hell? Nechoďte po vodě? Neběhejte po hladině? Bacha, Ježíš? We'll never know.

Ukázalo se, že K. vůbec nemá pochopení pro kompulzivní focení kachen.
Že prý máme doma úplně stejné. To přece není pravda! Jeho prohlášení později zprostředkovaně pohoršilo i mou sestru.


"Za plotem je tráva vždycky zelenější." Tady se obejdou i bez plotu. Všechno je tu zelenější než zelená.


Jeden z mikrolesů v lesoparku.


Reefert Church: chapadla v přestrojení číhají na kořist.


Vrstvené nekonečno.


Mrtvý parazit.


Spousta stromů se při bližším zkoumání ukázala být ve skutečnosti hodně přerostlými tújemi. Grandma would have approved.


Uvítací pavoučí svlečka na zdi Saint Kevin's Kitchen.


"Yo dawg, kdo bude prudit ovce, bude zastřelen!"




Že už se začínalo připozdívat, ubytovali jsme se v Lynham's Hotel ve vesnici Laragh. Seafood chowder podávaný k večeři okamžitě získal místo v čele seznamu Co si doma musíme uvařit, takže jsme pak ráno před odjezdem proskenovali v místním obchodě všechny kuchařky.

Po návštěvě stopadesátitunového dolmenu Brownshill Tomb jsme se jeli zchladit do Dunmore Cave, tentokrát na komentovanou prohlídku. Při výstupu zpátky na povrch někteří málem vypustili duši. :)
(V kavárně jsou tu k nalezení domácí sladké věci. Ke kafi jsme tedy za odměnu vyzkoušeli všechny dostupné scones.)


Následně jsme se odebrali obhlédnout nedaleký Jenkinstown Park.

Komentáře

Okomentovat