Z cest 1908-1909 (1)
Drobný výběr fotek ze svatební cesty.
...
No jo, loni v srpnu jsme se s mužem vzali. The party was fun. A šaty od svědkyně... (což mi připomíná, že jsem s ní chtěla probrat nějaké možnosti úprav pro další denní nošení... Protože vole custom šaty s kapsama, to chceš!) ..., mužův fórotvorný oblek, a oddávající byl prostě boží... Nechápu lidi, co si "svůj den" vystresujou, namísto aby si ho užili.
To jen tak na okraj.
Cestovali jsme po dobu dvou týdnů autem (Busanou) přes Calais trajektem do Británie, přes Holyhead pak dalším trajektem do Irska, tam kolem dokola a zpět. Viděli jsme spoustu šutrů (větších, menších i naprosto obludně obrovských), zřícenin (v různých stadiích rozkladu), lidí, travnatých kopců, kachen, kavek, havranů a vran. Ochutnali jsme, co se dalo. Stejně to ale nestačilo a budeme se muset vracet a vracet, dokud čas nepřestane existovat. (Do těchto končin stejně jako do všech ostatních.)
V duchu dodržování některých tradic jsme vyrazili z Prahy o trochu později, než bylo původně v plánu - tedy kolem 4:45 ráno. Cestou jsme tím pádem po dlouhé době mohli pozorovat začátek nového dne i jindy než v zimním období.
Přes Německo a Nizozemsko na skok do Belgie. Brugge jsou povinnou zastávkou pro kohokoli, kdo viděl film V Bruggách. (I pro ty, kterým se podařilo půl filmu nechtěně prospat.) Drobnou komplikací návštěvy může být fakt, že zatímco je velmi snadné vjet s autem do historického centra, snahu vymotat se ven s ohledem na jednosměrky a uzavírky neusnadní ani GPS.
Odměnou budiž třeba tenhle cool (skoro)placatej barák na Marktu.
Přes noc jsme se plavili z Calais do Doveru a nad ránem to na chvíli zapíchli kousek od něj na jakési dobře zastrčené pláži. Spamovat tamními oblázky tentokrát nehodlám - to už jsme si (někteří) odbyli v květnu 2009 po návratu ze školního výletu. Komu by přece jen chyběly, nechť volně pokračuje tehdejším článkem IV. - Dover - pláž s přihlédnutím k téměř jedenáctiletému věkovému rozdílu příspěvků.
Pokračovali jsme na severozápad ("do zapovězené země Kalimdor!") přes Llangollen (velština je náhodně vymyšlenej jazyk...), kde bylo potřeba navštívit již "ověřená" místa - Fish & Chip rychlé občerstvení a jistý velmi náhodný bazar. Tam jsme náhodně přišli k zarámované tradičně kreslené+malované pohlednici se stejným obrázkem, jako jsme měli na pozvánkách na svatbu.
Stále náhodnější počasí i dál poskytovalo spousty náhodně sluncem pruhovaných výhledů.
Asi cesta do Středozemě, jen špatným směrem.
Tyto dva snímky ↕ byly pořízeny s časovým rozestupem tří minut. Tolik k představě o počasí.
Bethesda: fotogenický kostel
Bethesda: klonované domy
O nějaký ten most dál jsme se zastavili za účelem nalezení hrobky Bryn Celli Ddu.
Kráčí si tak člověk po pěšince mezi poli a najednou křižovatka. Ukazatel žádný. V momentě, kdy si skoro házíte mincí, kudy to zkusit napřed, z levé odbočky přichází člověk a hlásí: "Jestli hledáte tu kamennou věc, tak tudy."
Ještě o něco dál na severozápad, za Holyheadem, jsme našli místo, kde hned za mořem vřesu moře vody splývá s oblohou.
Tady to začíná zase vypadal poněkud vyletněně. Škoda, že se nedá moc dobře zachytit vítr od moře s mikrokapkami slané vody.
Mezi trsy vřesu a hlodáše se žel pěšinky snadno ztratí, tak nám chvíli trvalo, než jsme našli tu správnou, která vede na vrchol Holyhead Mountain.
I skoro v půl osmé večer bylo ještě velmi použitelné světlo... Když odplul nejtmavší mrak.
Pak jsme mezi vším tím vřesem a hlodášem málem nenašli Tŷ Mawr Hut Circles (což bylo poněkud trapné, parkovali jsme pár metrů od nich).
Hromada nalezišť a vykopávek se nachází na soukromých pozemcích, kam si můžete prostě jen tak přijít a dokumentovat - třeba takové Penrhos Feilw Standing Stones jsou jen pár kroků od něčího domu. U vstupu na pozemek vás jen nějaká cedule požádá, abyste nechodili dál, než je nezbytně nutné, a víc nikdo neřeší. Dreamland.
Na noc jsme to v autě zapíchli na náhodném odpočívadle (špatně se plánuje ubytování, když nemáte v úmyslu časově plánovat cestu :)) a dalšího dne snídali už na trajektu do Dublinu.
Komentáře
Okomentovat