Prostě se usmívej

Už je to určitě alespoň rok a půl, co jsem začala špinit tenhle papír. Ne že by mi to nutkání tehdy vydrželo dlouho.

Prostě jsem ten blok zase zavřela, založila někam, kde na něj nebylo moc vidět, a na obsah zapomněla. (Teda kromě chvílí, kdy jsem z bloku příležitostně vytrhávala listy, abych je položila na stůl, abych měla po čem škrábat poznámky, když zrovna nebylo nic použitelného po ruce. To pak bylo "Oh, hi!"; škub; "...Bye.")

(Beztak bych se na to oko nemohla pořád dívat.)

O posledních Vánocích mě sestra obdarovala sadou kreslicích uhlů se slovy: "Něco pěknýho mi namaluj."

(následovala krátká výměna vět na téma "malovat ≠ kreslit")

Takže jsem si vítězoslavně donesla sadu domů.

Pak mi došlo, že jestli se mi s tím má povést "něco pěknýho", bude to nejspíš napřed vyžadovat spoustu nepěkných nepovedených pokusů.

Usoudila jsem, že zkazit něco nedokončeného neznamená vůbec nic proti snaze o oživení mých chabých dovedností, co se různých technik týče, tak jsem k nové sadě přitáhla několikero velmi starých uhlů, kterými jsem to prve začala čmárat (na jedné krabičce stojí mimo jiné "Kčs 0,60 / soupr."), téměř nedotčenou šestici barevných kříd (ať žije gymplácká výtvarka vedená v duchu "nakupte si povinně půl tuny věcí, ale budeme používat akorát tempery, vodovky, pastelky a tužku"), zbavila jsem blok mrtvého pavouka a pustila se do prášení.

Nakonec to není až taková katastrofa, jakou jsem očekávala (nejspíš proto, že se v tomhle případě dala spousta chyb prostě odfouknout a překreslit), ale pokusů ještě bude dost.

Teď se ještě dokopat ke koupi nějakého laku.

A možná by to chtělo víc černé do vlasů..?

Go on, do it, it's gonna be fun, I swear. Weird half-blind chicks will start appearing out of nowhere.

A3, uhel, rudka, křídy, spousta papíru.

Obličeje, co kreslím, budou vždycky "trochu" nakřivo.