teamd.blog.cz // v zastoupení

(nebo taky Závrať při stovce očí ) Odložila jsem ji na rok k ledu pro ujištění, že lepší už to nebude. (Vytvořeno jednoho ospalého odpoledne, jen o trochu později než 010716 Cestovní . )

Pivní víla z Konírny, říznutá Jakarou a Jednou básní. "It's all in your head." --- 22. 10. 2021 neplánovaně darována kamarádce E.  Prý od té doby nemá noční můry. 

(házím to sem pro jistotu ještě za tepla, neb mám pocit, že ráno na stole najdu neskutečné nutkání něco spálit, byť nemám kde) Z dálky, za šera a vzhůru nohama na podlaze vypadá zdařileji. Digitální podobě jsem trochu upravila barevné křivky (jestli se to tak jmenuje; PS CS3: Image > Adjustments > Curves), protože černá nebyla černá, ale nejspíš jsem pak měla i trochu stáhnout sytost, protože takhle šmoulí ta modrá rozhodně není. Well. Třeba mám jen přesycené barvy na monitoru. Prostě jsem potřebovala po čase aspoň něco dokončit. Nějak. A3, uhel a modrý pastel. Kresleno podle jedné noční fotografie notebookem z 140624, protože když už portrét, tak auto-. (#somnarcisvíme)

Jak jsem před nějakým tím pátkem zmínila v článku Prostě se usmívej , byla jsem požádána o obraz. Vynutila jsem si nějakou fotografii, abych se měla čeho chytit ( pro dobro náhodných očí raději originál nepřikládám ), a pak jsem se jí držela jen tak konečky prstů. ( Nutno podotknout, že jsem ještě pořád neobdržela jakoukoli reakci. Při posledním pokusu se mi ani nepodařilo obdarovanou osobu kontaktovat, takže nevím, jestli si obraz prostě zatím nevyzvedla, nebo to je tak špatný, že už se mnou nepromluví. ) Edit 170716: Dočkala jsem se reakce. Prý se líbí, jen rozměry jsou poněkud překvapivé. Ale poznámka o nutnosti mít extra tašku na obraz už mi připadala přehnaná. :)) Jelikož mi v zásobách pomalu vysychají nepoužívané barvy, jelikož bývá zábava dělat věci "špatně" a jelikož jsem potřebovala splnit zadání ( při předání sady kreslicích uhlů: "Něco pěknýho mi namaluj ." ), rozhodla jsem se netradičně pro vrstvení: barevná, akrylová vrstva vespod, kresba uhlem ( a poz...

Takové ty poklidné pracovní dny, kdy byste nejraději všechno podpálili. ( 220616 )

Bylo to skvěle strávené pondělí. (230516) A5, mikrotužka plněná 0.7 B, jasmínový čaj a spousta deště za dveřmi. "I don't know what's right and what's real anymore I don't know how I'm meant to feel anymore" Myslím, že ta značka mu dodala ten správný psychonádech (pokud vám teda neuniká, o čem je řeč) ...

"Usínání ve vaně už prostě nebude jako dřív." A4, několikero tužek (napřed jsem to věrna tradici chtěla spáchat mikrotužkou, ale postrádala v určitých záležitostech žádané vlastnosti), závěrem trocha Photoshopu. Dost možná se k tomu ještě vrátím... V průběhu označováno nicneříkajícně jako "spousta grafitu na áčtyřce". Souvislost s Etapami čistě náhodná. Nejspíš by nebylo od věci občas trochu setřít skenovací plochu.

Pozadí ve formě zachycení nevysloveného se přece posledně osvědčilo.

Něco z recepce.

Už je to určitě alespoň rok a půl, co jsem začala špinit tenhle papír. Ne že by mi to nutkání tehdy vydrželo dlouho. Prostě jsem ten blok zase zavřela, založila někam, kde na něj nebylo moc vidět, a na obsah zapomněla. (Teda kromě chvílí, kdy jsem z bloku příležitostně vytrhávala listy, abych je položila na stůl, abych měla po čem škrábat poznámky, když zrovna nebylo nic použitelného po ruce. To pak bylo "Oh, hi!"; škub; "...Bye.") (Beztak bych se na to oko nemohla pořád dívat.) O posledních Vánocích mě sestra obdarovala sadou kreslicích uhlů se slovy: "Něco pěknýho mi namaluj." (následovala krátká výměna vět na téma "malovat ≠ kreslit") Takže jsem si vítězoslavně donesla sadu domů. Pak mi došlo, že jestli se mi s tím má povést "něco pěknýho", bude to nejspíš napřed vyžadovat spoustu nepěkných nepovedených pokusů. Usoudila jsem, že zkazit něco nedokončeného neznamená vůbec nic proti snaze o oživení mých chabých dovedností, co se různých...