"Proč má ta holka kolem krku obojek?"
Šla jsem si dnes po dalším dni plném nicnedělání ke skříňkám, když se mi naskytla ta jedinečná příležitost míjet ve 14:20 na chodbě pár primátů (protože do primy můžou nastoupit jedině primáti...); už před několika měsíci jsem si řekla, že nemá cenu dál řešit, jestli můžou mít v tolika letech takovou výšku (nebo výstižněji nížku) a šla prostě dál, načež se o pár schodů nade mnou ozvalo: "Proč má ta holka kolem krku obojek?"
(pro opravdu autentický obraz si onu větu představte ve zpomaleném tempu s výrazným zvýšením tónu na konci)
Jelikož mi je dobře znám přesný počet obojeknosících osob v okruhu jednoho gymplu čtverečního, dostala jsem chuť zareagovat: "Proč se tý holky nezeptáš sám?"; než jsem si ale stihla vyjasnit, jestli je to vážně to, co chci udělat, byla mezi primátem a obojeknosící osobou vzdálenost poschodí a půl, což je pro mluvený projev až moc daleko. Nemluvě o tom, že v tu chvíli už se i skříňky nacházely blíž než primát.
Pak jsem si vzpomněla na X jiných situací, kdy lidi prostě nedokázali něco brát tak, jak to je... A od srdce jsem se smála. Dlouho jsem se smála...
(Samozřejmě jen v duchu: momentálně se mi umocňování rozšířeného dojmu šílenství nehodí.)
- Ale neuhýbejme od tématu:
Proč má teda ta holka kolem krku obojek?
Komentáře
Okomentovat