"Pravdivost odpovědí? Jak ji zaručíš?"

Tak jako v prváku budeme za ZSV i letos z velký části hodnocení na základě "ročníkové práce" na vlastnomyslně vybrané téma. (Tim mimochodem naznačuju, že vás dřív nebo později požádám o vyplnění krátkého dotazníčku.. :D) Jakožto člověk neviditelný jsem si vybrala věčnou "ojetinu" - Přístup mladistvých (no, asi to radši převalim na nezletilé...) k některým drogám.

Máme tohle pololetí na ZSV novýho učitele (zrovna vyšel), což se podepisuje na tom, co po nás chce - například koncept "chystané seminárky"... Tolik aktivity... <Přejdu skutečnost, že jsem to psala večer před odevzdáním. x)> Nuže, dali jsme mu koncepty (aby moh' případně někoho poslat do pryč a dát mu jiný téma) a on nám je vrátil s případnejma připomínkama.

Na mym konceptu se objevil dnešní nadpis.

Ne že bych to brala jako přímou otázku.

Spíš mě to navedlo ke krátkýmu "filozofování" - jak kdokoliv z nás může zaručit pravdivost toho, co nám ostatní vykládaj'?

Do hlavy si navzájem nevidíme, a i kdyby jo, neznamenalo by to přece, že druhá osoba automaticky začne mluvit pravdu. (Osobně se přiklánim k názoru, že by spousta lidí lhala jen proto, aby zjistila, jak dobře jim ti druzí do hlavy vidí.. x))

Předpokládám, že ta otázka pravdivosti reagovala na moje neurčitý "Ještě si nejsem jistá, jestli budu dotazníky rozdávat vytištěné, využiju internet nebo zkombinuju obě možnosti" a byla směřovaná k tomu internetu, ale neni to jedno? Ať už je řeč o internetu nebo o tom, čemu řikáme realita - ani jedno neni zárukou pravdy.