teamd.blog.cz // v zastoupení

(Toto... cosi... jsem 16. ledna 2014 odevzdala jakožto jednu ze spatlanin zadaných ve škole. Slavnostně tedy prohlašuji, že reálně existující osoba s iniciálami M. Č. není plagiátor.) _ _ _ _ _ Už několik hodin sedím nad prázdným listem a snažím se sama sobě namluvit, že vlastně jen intenzivně přemýšlím nad tím, co napíšu... Jsem skálopevně přesvědčena, že to není jen můj problém. Vždyť se stačí někde venku mezi lidmi na chvíli zaposlouchat do jejich rozhovorů (ano, vím, že to není zrovna chvályhodná činnost) a zanedlouho může člověk začít počítat, kolikrát už slyšel prohlášení typu: "Já poslední dobou vůbec nic nestíhám." Jednu z možných příčin tohoto jevu nazývají někteří lidé prokrastinací. Slovník ji popisuje jako "výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu", a kdosi o ní dokázal dokonce napsat knihu, po jejímž prolistování jsem se cítila jako prokrastinátor-veterán; někde kolem strany 50 jsem z...

( Poslední dobou mam pocit, že se z týhle rubriky stal odpadkovej koš. Respektive že ze svejch názorů a myšlenek dělám odpad. ) Mám, dá se říct, čim dál větší problém se skloubením okamžité odpovědi, když na mě máhodou někdo promluví. Neni to ( ve většině případů ) proto, že bych ty lidi zrovna neposlouchala. Ze zvyku už poslouchám všechno, co je kolem slyšet, ať chci nebo ne - pravda, někdy je to poněkud na obtíž; třeba když se vedle mě někdo baví, nedokážu plnohodnotně poslouchat toho, kdo na mě mluví, a reakce je ještě pomalejší než obvykle. Na druhou stranu, občas takhle zachytim celkem zajmavý věci... Ale zpátky k hlavní linii. Zdá se mi pořád víc a víc, že ač slyšim slova, neslyšim jejich význam. Abych pochopila, co člověk na opačný straně řekl, musim na pár sekund částečně "vypnout" a projít si obsah toho, co jsem vlastně slyšela. ( Že se tu a tam významu vůbec nedoberu už je vedlejší. ) Je tohle to, čemu se říká "prázdné řeči"?... ...Protože jen málokdy se t...

Nedávno se mi zase vybavila jedna scénka z "dávné minulosti" ( poslední dobou se to děje dost často ), tentokrát to byl první stupeň základky, první nebo druhá třída, nejsem si jistá; ne že by na tom nějak zvlášť záleželo. Byla to hodina výtvarky a my měli za úkol vymalovat vodovkama a voskovkama áčtyřku, na níž se nacházel obrys postavičky a papírovýho draka ( byly to snad ty nejstupidnější omalovánky na světě ). Při pohledu na celkový umístění těch dvou objektů mě napadlo, že takhle by to mohlo bejt vidět jedině z ptačí perspektivy ( ačkoliv jsem tehdy takový výrazy snad ani neznala ) a rozhodla jsem se proto nechat celý pozadí zelený. Podařilo se mi namíchat fakt epickou zelenou . Co na tom, že to nebyla zrovna barva trávy, mně se to tak prostě líbilo! ( A navíc to krásně kontrastovalo se zářivou, voskovkama vyvedenou postavičkou a stejně tak i s drakem .) A učitelka, procházející třídou a kontrolující naší činnost, se u mě zastavila a bez rozmyslu to odsoudila. "Jako...

Na posledním těláku jsme ke konci hráli jakousi variantu fotbalu. ("Jakousi variantu", protože obvykle většina hráčů nepředstavuje pouhý pohyblivý sloupy.) S počtem lidí v týmu nám to vyšlo tak, že se dvě osoby v klidu opalovaly na střídačce, zatimco se ostatní grilovali v poli. Po chvíli byla grilovaná masa upozorněna na skutečnost, že už by se mohlo střídat, tak jsem neváhala a zabrala si svoje místo. (Nejsem zrovna fanda do fyzický aktivity. Dělá ze mě větší kostru, než jsem.) Měla jsem v tom případě celkem štěstí, jelikož osoba č.2 odmítla kohokoliv střídat. Nemam jí zrovna nejradši. Vadí mi její přístup ke školním aktivitám, který nechce dělat. Jasně, každej z nás tam něco nemá rád a nejradši se tomu vyhnul, ale na rozdíl od ní se kvůli tomu nechováme jak malí rozmazlený parchanti a prostě to nějak přežijem. Když jsem se jí po několika desítkách sekund zeptala, proč nejde do pole, řekla mi něco ve smyslu: "Protože by na mě určitě zase ostatní řvali." To by mě j...

Před nedávnem jsem uvažovala o tom, že by nebylo na škodu, kdybych začala nosit brýle víc než jen příležitostně. Přispěla k tomu třeba skutečnost, že známý lidi na dálku poznávám už jen podle barvy oblečení (většinou v případě, že jsem je už ten den viděla), podle vlasů (v několika málo případech) nebo podle stylu chůze. (To je dost nepratický, protože by onen člověk musel kráčet přímo přede mnou nebo proti mě, abych si ho všimla - venku se rozhlížim maximálně tak na přechodu.) Vedle toho je tu i opačnej případ - vidim lidi tam, kde nejsou. Snad je to proto, že (jak jsem kdysi kdesi četla) je lidský mozek "zvyklý" rozpoznávat lidské siluety i tam, kde žádné nejsou, jako například na tomhle obrázku . Ale někdy je to celkem otrava. Zkuste si jít ven a na 100 metrech vzdálenosti hloubat nad tim, jak to ten člověk dělá, že se v týhle pozici ani nehne, načež zjistíte, že je to vlastně jen stín předmětu, co je zrovna "dobře umístěnej" mezi zdrojem světla a stěnou... Pak j...

Tak jako v prváku budeme za ZSV i letos z velký části hodnocení na základě "ročníkové práce" na vlastnomyslně vybrané téma. (Tim mimochodem naznačuju, že vás dřív nebo později požádám o vyplnění krátkého dotazníčku.. :D) Jakožto člověk neviditelný jsem si vybrala věčnou "ojetinu" - Přístup mladistvých (no, asi to radši převalim na nezletilé...) k některým drogám. Máme tohle pololetí na ZSV novýho učitele (zrovna vyšel), což se podepisuje na tom, co po nás chce - například koncept "chystané seminárky"... Tolik aktivity... <Přejdu skutečnost, že jsem to psala večer před odevzdáním. x)> Nuže, dali jsme mu koncepty (aby moh' případně někoho poslat do pryč a dát mu jiný téma) a on nám je vrátil s případnejma připomínkama. Na mym konceptu se objevil dnešní nadpis. Ne že bych to brala jako přímou otázku. Spíš mě to navedlo ke krátkýmu "filozofování" - jak kdokoliv z nás může zaručit pravdivost toho, co nám ostatní vykládaj'? Do hlavy si...

Jsme minimalisti. Udržujeme v hlavě minimum informací, používáme minimum slov, minimum vlastních vědomostí, snažíme se u všeho trávit minimum času. Známe stovky lidí, a známe je jen natolik, nakolik je to třeba, abychom je dokázali poznat na ulici. Chceme mít všechno a vynaložit na to jen minimum výdajů a minimum úsilí. Ale nic z toho samozřejmě nestačí. Musíme přece získat i minimum opovržlivejch pohledů od lidí, který neznáme, a toho se dá dosáhnout jen minimální velikostí oblečení a minimálním číslem na váze. No co, myslíme u toho přece jen a jen na přírodu! Vždyť co pro ní může bejt lepší, než když toho co nejmíň spotřebujeme, nejmíň sníme a zabereme v prostoru co nejmenší plochu? Budeme kostry potažené kůží - pak budeme těmi nejkrásnějšími, nejžádanějšími. Splníme si své minimální cíle. Co se to sakra stalo s touhle "velkolepou" společností? Kam mizí všichni lidé ?

(Taková kuriozitka.) Nedávno jsem projížděla různý blogy a u jednoho staršího článku byl komentář od "SB" (v uvozovkách, protože proto ). Nebudu pro přesný znění hledat místo, kde to bylo - obsah byl asi následující: "No ahoj, já nevim, asi si zrušim blog, mam strašně nízkou návštěvnost.... včera mi přišlo jen [doplňte libovolné číslo v rozmezí 70-90] lidiček.... jestli dneska nedám aspoň stovku, tak na to fakt kašlu a zrušim si blog...." A hádejte jak blog vypadal? Nebyl růžovej. Ani růžovo černej. Dokonce nebyl ani červeno-bílo-růžovo-černej s lebkama, mašličkama a gotičkama... :D Nebyl totiž vůbec. Už jsem se o tom asi hodněkrát zmínila, a nehodlám si to rozmejšlet ani tentokrát. Fascinujou mě blogy, který existujou jen pro "návštěvku". Občas si řikám, jestli si tim "blogerky" (ještě jsem nenarazila na kluka-blogera, kterej by tohle dělal) třeba nevyrovnávaj něco ze svýho reálnýho života - například málo pozornosti od okolí... Myslíte, že na ...

Sem se zas jednou přemohla a prohlížela sem náhodný blogy... Mno a když sem chtěla kliknout na další odkaz (zásadně klikám na odkazy v komentářích nebo v menu), musela sem si trhnout - blog porušuje podmínky používání... Tak sem se začetla do těch několika řádků, a byly tam vypsaný jakýsi porušený podmínky... ... zveřejňování cizích obrázků nebo textů bez povolení autora ... No jo, ale znáte nějakej blog (teda mimo těch s výhradně vlastní tvorbou nebo deníčků), kterej by tyhle pravidla neporušoval? Vezmu jeden příklad - hrajete nějakou hru, hrozně vás uchvátila, tak si o ní založíte blog - dáváte tam informace, obrázky, většinou na ty obrázky ještě hodíte svůj podpis (:D)... Ptal se někdo tvůrců hry, jestli si může udělat screenshoty a dát je na svůj web? Ne. Fajn, no tak si chcete něco nakreslit, dejme tomu třeba nějakou postavu z oblíbený knížky/komixu/seriálu/nebo co já vim z čeho. Ptali ste se autora, případně herce (pokud jde o někoho živýho :D) jestli si ho můžete nakreslit = zko...

Jasně, každej máme svůj styl, kterej se nám líbí... Emo sou emo, punkeři zas punkeři :D Všechno dokážu nějakym způsobem přehlížet, i když pravda - občas za dost hlasitě tichýho stěžování :D Ale... ...styl barbie... ...mě fakt zabíjí. Zrovna nedávno sem šla ve škole po schodech a hádejte, co sem to uviděla o pár schodů vejš? Jo, holku oblečenou úplně celou v růžovym (navíc zrovna v tom odstínu, kterej - o to ale nejde - úpně nesnášim v tomhle množství), dokonce měla růžový i ty blbý pantofle. Řeknu vám, málem sem si rozkousla ret, jak sem s snažila nic neřikat :D Mno tak dobře, barbíny venku, to ještě nějak ustojim. Do teďka sem přežil naší třídu kr...víte čeho, tak proč bych nemohla nějak přežít tohle, když je to v menšim množství než blbost na netu? (k blbosti se ještě někdy vrátim! >:D) Mno ale pak... sem si vzpomnla na Smiley, jak mi řikala o jednom barbieblogu. Ten obsahoval všemožný rady a návody, jak bejt "pravá barbie" - včetně například přesnýho popisu mobilu pro b...

...aneb Jak se pravopis na blogu ztratil :D Jen pro začátek - netvrdim, že píšu spisovně každý slovo... ... ani že můj prasopis je dokonalej... ... ale tak špatně na tom taky nejsem! Všichni chodíme (a v několik málo případech sme chodili, a v dalších případech nee, protože blog nemaj jen Češi :D) do školy... kde se učíme jeden celkem důležitej předmět, a to ČEŠTINU. Ale abych řekla, tady se to nějak ztrácí... pochopim, že se každýmu nechce pořád psát spisovně (ani mě - proč taky?), ale... alespoň ty základní pravidla českýho pravopisu by se hodilo znát, ne? Nebo ne, radši si dám na blog nějakej obrázek Avril s lepkou, do nový rubryki lepky... Anebo nee?? Můžu třeba začít PsÁt KaŽdÝ pÍsMeNo JiNaK... Nebo... místo každýho v psát we slowech dwojtý w... < Mishulka > Jsem ti rikala, ze jsem wcera potkala Wercu, jsme se asi dwa roky newideli :) < Balone > No to je hezky, co delas zitra odpoledne, mas nekoho doma? < Mishulka > Nemam, chces prijit? ;) < Balone > jj pri...

Jeden kratší názor na takzvaný kusovky... Proč by se to tak vlastně mělo jmenovat? Někde sem četla vysvětlení, že kusovky sou prostě obrázky, který nejdou nikam jinam zařadit... A řikám si: Všechno de někam zařadit! A když ne, tak existuje třeba rubrika... Různé, Ostatní, atd. atd. ... Tak proč? A kdo to vlastně vymejšlí? Jak řikala jedna kámoška (která se snaží to slovo už v životě nevyslovit, ale pořád se to nějak nedaří) - prostě demence :D Takže asi tak XD Jinak sem viděla na jednom blogu (už si nejsem jistá, kterej to byl, takže popřípadě doplnim adresu, když na to nezapomenu a nebudu líná hledat ten článek :D) taky pěknejch pár vět na tohle téma. Ne že by to zrovna bylo něco jako tyhle mý názory na každou blbost, ale bylo tak přibližně tohle: "Vlezu na nějakej blog a na hlavní stránce vidim meloun. Prostě obrázek melounu, a nic pod tim, žádnej text, ... Jako nadpis je napsáno 'Kusovka' a nějaký číslo..." (Ehm... kdyby sem nějakou zvláštní náhodou zavítal autor a...

Kde vlastně sme? V ČR nebo v Americe? Podívám se na zprávy (TV Nova) - soutěž o nejlepší vánoční výzdobu. Snad všechno je v typicky americkym stylu "ověsit všechno světýlkama a ještě soba na střechu a Santu za okno". Přepnu jinam, vidim reklamu - Santa. Otráveně vypnu televizi nebo odejdu k oknu (třeba večer), podívám se na protější baráky a co vidim? Hádejte - okna a balkóny ve stylu "světla na rám nebo napříč, doprostřed světýlkovýho Santu". Někdy, když takhle koukám na telku nebo z okna, přemejšlim, jestli se náhodou na nějakou dobu Ježíšek úplně nevytratí. Vždyť už nám úplně všude cpou jen toho Santa Clause! V obchodech, v televizi, ani nechci přemejšlet kde ještě. Teď malá odbočka. Vzpomněla sem si na úkol při předposlední hodině frániny před prázdninama. "Zjistěte, jak to o Vánocích probíhá ve Francii - zvyky, tradiční jídla, kdo jim nosí dárky a tak." Při hledání osoby nosící dárky sem narazila na poznámku (už nevim přesně jak to bylo, myslim že něj...