teamd.blog.cz // v zastoupení

Jak teď není v práci moc do čeho píchnout, doma vlastně pořád něco dělám. Jen příšerně pomalu. (Příšerně pomalá recyklace - to chceš.) Ale "magič se nikdy nefláká, Fritole Šourku!"

Listopad se pomalu chýlí ke konci. z nějakého důvodu to vždycky odstartuje asi sto padesát miliard otázek ze všech stran ale vlastně jsou pokaždé stejné: "co děláš X.12.?" "kde budeš trávit Y.12.?" "budeš někde se Z ?" Já nevím. Nemůžu se nějak dostat přes základní dilemata, jako třeba jestli nebude vzhledem ke slabšímu listopadu lepší se koncem prosince a začátkem ledna sedřít v práci z kůže, protože únor a březen zase budou stát za kulový. Nebo jestli má cenu být raději někde s někým, kdo bezesporu zmizí stejně rychle, jako se objevil, jakmile si všimne, s čím tady celou dobu ztrácí čas. Jestli by nebylo od věci ověřit, zda je výrok "Nechci trávit Vánoce s ničí matkou!" stále aktuální. Jestli je horší užírat se o samotě (ale chtě nechtě se při tom udržet v použitelném stavu), nebo v přítomnosti spousty dalších lidí (kde je přinejmenším žádoucí se tvářit, že je všechno OK, ne-li přímo báječné).

Zhruba před měsícem se v podobě na první pohled nenápadné slečny do bytu nastěhoval poněkud kuriózní případ. Seznámení s její existencí začalo nevinně: jednoho úterý jsem si v práci přečetla SMS: " Máte novou spolubydlící. Naschle K " ( sic ). S velmi umírněnou zvědavostí jsem se po směně dopravila domů. Na novou přítomnost mě ve dveřích upozornily předně dvě věci: 1. v místnosti ( do té toby ) neobývané se svítilo; 2. z kuchyně zazněla poznámka o jezdeckých botách. ( To je totiž zřejmě naprosto normální, v-naprostém-pořádku-výraz pro popis třicetidírkových kožených bot s ocelovou špičkou. ) Odložila jsem si a šla zjistit, co se v kuchyni děje, že se tam teď tráví takového času tak hlučně. A taky se seznámit, samozřejmě, ačkoli by mně osobně nedělalo problém s někým bydlet, aniž bych věděla, jak se jmenuje ( nebo dokázala v případě náhlého zmizení poskytnout nějaký použitelný fyzický popis ). Však jsem kdysi ve třetím bydlišti dokázala tři dny nepromluvit slovo k vlastní matc...

Usazuji se v pátém bydlišti pátým měsícem, přesto už jsem stihla vystřídat všechny spolubydlící nehledě na počet jejich nohou... Pár dosavadních poznatků a poznámek: - Je možné vymyslet a částečně provést rozložení obrazů/rámů/rámečků na zdi ještě předtím, než jsou všechny přítomny v dokončeném stavu. Je i možné to provést poněkud improvizovaně a impulzivně. Rozhodně je však neefektivní nahrazovat kladivo pražskou dlažební kostkou. ( Mám na mysli tu o rozměrech cca 6*6*4,5 cm. Jiné jsem zatím při úklidu v ubytovacím zařízení nenašla, a nemohla je tedy vyzkoušet. ) Provenceský * oblázek supluje scházející kladivo o něco lépe, byť výhody oproti dlažební kostce nejsou nijak závratné. * EDIT 30.10.16: Jeli jsme na víkend pryč a drahý mi v autě povídá: "Víš, od slova Provence existuje takové pěkné přídavné jméno - provensálský." Jenže mně se varianta "provensálský oblázek" prostě příšerně nelíbí. Zní jako čiré zklamání na talíři. - Je dobré udržovat si povědomí o tom, ...

Pivní víla z Konírny, říznutá Jakarou a Jednou básní. "It's all in your head." --- 22. 10. 2021 neplánovaně darována kamarádce E.  Prý od té doby nemá noční můry. 

(házím to sem pro jistotu ještě za tepla, neb mám pocit, že ráno na stole najdu neskutečné nutkání něco spálit, byť nemám kde) Z dálky, za šera a vzhůru nohama na podlaze vypadá zdařileji. Digitální podobě jsem trochu upravila barevné křivky (jestli se to tak jmenuje; PS CS3: Image > Adjustments > Curves), protože černá nebyla černá, ale nejspíš jsem pak měla i trochu stáhnout sytost, protože takhle šmoulí ta modrá rozhodně není. Well. Třeba mám jen přesycené barvy na monitoru. Prostě jsem potřebovala po čase aspoň něco dokončit. Nějak. A3, uhel a modrý pastel. Kresleno podle jedné noční fotografie notebookem z 140624, protože když už portrét, tak auto-. (#somnarcisvíme)