teamd.blog.cz // v zastoupení

Jak jsem před nějakým tím pátkem zmínila v článku Prostě se usmívej , byla jsem požádána o obraz. Vynutila jsem si nějakou fotografii, abych se měla čeho chytit ( pro dobro náhodných očí raději originál nepřikládám ), a pak jsem se jí držela jen tak konečky prstů. ( Nutno podotknout, že jsem ještě pořád neobdržela jakoukoli reakci. Při posledním pokusu se mi ani nepodařilo obdarovanou osobu kontaktovat, takže nevím, jestli si obraz prostě zatím nevyzvedla, nebo to je tak špatný, že už se mnou nepromluví. ) Edit 170716: Dočkala jsem se reakce. Prý se líbí, jen rozměry jsou poněkud překvapivé. Ale poznámka o nutnosti mít extra tašku na obraz už mi připadala přehnaná. :)) Jelikož mi v zásobách pomalu vysychají nepoužívané barvy, jelikož bývá zábava dělat věci "špatně" a jelikož jsem potřebovala splnit zadání ( při předání sady kreslicích uhlů: "Něco pěknýho mi namaluj ." ), rozhodla jsem se netradičně pro vrstvení: barevná, akrylová vrstva vespod, kresba uhlem ( a poz...

Takové ty poklidné pracovní dny, kdy byste nejraději všechno podpálili. ( 220616 )

(tvářím se, že) všechno je, jak má být a vůbec už hodinu nepozoruju ten puntík co ti svítí vedle jména už aspoň hodinu si říkám, že bych měla jít spát jeden by myslel, že s rostoucím věkem půjde všechno líp místo toho je každou noc těžší usnout každé ráno vstát už aspoň celou věčnost čekám, až mi dojde dech

Pozitivní přístup, byť zdánlivý, může být tím nejúčinnějším prostředkem k rozhození lidí. A po něm doba ledová . Předchozí/související: Raději písemně, prosím. Zpoza stolu (I.) Zpoza stolu (II.) Zpoza stolu (III.) Zpoza stolu (IV.) Zpoza stolu (V.) Když se má někde na někoho čekat, jsem beznadějně trpělivě-důvěřivý člověk - pokud se stanoví místo a čas, prostě tam jsem ( někdy pro jistotu o 5-35 minut dříve; jak krásně se dají na pár přestupech nakupit rezervní minuty! ) a na zbytek lidí čekám. O to hůř začínám snášet lidi s "drobným transportním zpožděním". Teď si udržuju drobné příjezdové "high score", za minulý týden ( 1 hodina ), poslední týden ( zatím nic ) a za celou dobu ( 7 hodin ). Experti na pozdní příjezdy jezdí zásadně v pátek, nejlépe tou dobou, kdy se už dávno mám zabývat někým úplně jiným, a ti nejlepší z nich vám občas i zvedají telefon. Třeba aby vám 2 hodiny po původně nahlášeném času příjezdu se smíchem sdělili, že právě překročili polsko-českou h...

Bylo to skvěle strávené pondělí. (230516) A5, mikrotužka plněná 0.7 B, jasmínový čaj a spousta deště za dveřmi. "I don't know what's right and what's real anymore I don't know how I'm meant to feel anymore" Myslím, že ta značka mu dodala ten správný psychonádech (pokud vám teda neuniká, o čem je řeč) ...

Taková... zoufalá improvizace, řekla bych. Nic příhodnějšího mě k názvu nenapadlo. A světe div se, dokonce se to celé obešlo bez barevných úprav. (Ještě ho tak mít k čemu nosit, heh.)

Někdy na podzim loňského roku za mnou přišel bratr, jestli bych nemohla něco udělat pro jistou organizaci. Namalovat jim na zeď v tělocvičně jejich logo. A že jsem dlouho po žádné zdi nepatlala (nepočítáme-li jednu opravu barvy za topením), řekla jsem si - proč by ne. Vzala jsem si kontakt na osobu zodpovědnou, vyžádala si detailní popis požadovaného provedení a začala shánět, co je potřeba. Ke svému obrovskému štěstí jsem si kvůli logu (o průměru 1 m) nemusela provizorně zhotovovat žádné "megakružítko" ze tří náhodných předmětů ani shánět dlouhá pravítka - vzpomínáte-li někdy na obrovské rýsovací pomůcky, které se používaly při hodinách matematiky na základní a střední škole, já se tomu nevyhnu při většině návštěv jednoho z příbramských bydlišť, protože i takové předměty se nachází v mámině domácím ateliéru. Long story short , sbalila jsem vše potřebné do dvou tašek a strávila dvě říjnové soboty (z nich jednu narozeninovou) převážně v poloze sedícího Quasimoda s tužkou, pozd...