teamd.blog.cz // v zastoupení

Jakožto gymnazista-budižkničemu mám na trhu práce velmi omezené možnosti; omezené ovšem neznamená žádné, naopak to může značit nějakou skrytě bizarní super příležitost. Poslední dny trávím "zaučováním" se na pozici recepční v jednom pražském hostelu. Ráda bych shrnula své prozatímní dojmy do několika drobných, drcených (rádoby) odstavců. Předně upřímně lituji kohokoli, kdo se kdy do něčeho podobného vrhnul s představou, že bude celý den jen znuděně sedět za stolem, předstírat nějakou činnost a, co já vím, třeba se učit poslepu plést. Myslívala jsem si, že mám ve svých dokumentech (resp. v jejich uspořádání a ukládání) poněkud zvláštní systém. Už mě to přešlo. Vlastně je to docela sranda, vzít svou introvertní osobu a hodit ji někam, kde je vždycky aspoň jeden pár cizích nohou na jednu minimístnost čtvereční. Když se tedy oprostíte od povědomí o tom, proč to vlastně děláte. Jistě, je tu výtah, ale já jsem tak nějak mnohem raději za nějakou drobnou fyzickou aktivitu, jako je v ...

jasně že se snažím snažím se tak moc, že jsem dokonce to své letošní zživýchpadnutí začala brát zase víc metaforicky a míň fyzicky (ačkoli to je obojí diskutabilní) a zase se jednou dívám, jak mi čas teče mezi prsty nic jiného nějak nestíhám nestíhám toho moc, protože se jak už to bývá, zapomínám dívat víc na maličkosti a míň na celou tu horu smetí (kterou jsem si ale nadrobila sama) a zase jednou vidím, jak mi to všechno utíká

Domovní nástěnku jsem nikdy nevnímala jinak než jako přehlíženou část zdi, sloužící výhradně k odkládání papírů, které si málokdo pořádně čte. Tedy, dokud jsem nezačala bydlet i mimo Příbram. Tady u Jacka je to docela jinak. Nejenže nástěnku umístili hned vedle prosklených vchodových dveří, takže se dá číst i bez umělého osvětlení, na stranu, kde začínají schody, takže se žádný z družstevníků nedostane ani dovnitř, ani ven, aniž by to shromáždění listin přinejmenším přejel pohledem; dokonce se na ní čas od času objeví ručně psaný (nebo alespoň podepsaný) vzkaz. ( Čímž ovšem nechci říct, že jsem se nikdy v žádném ze svých bydlišť s ručně psanými vzkazy nesetkala. Například v domě, kde bydlí máma, žije jedna slídivá vševědoucí paní, která může okamžitě řešit cokoli, protože přesně ví, co kdo a kdy dělá. Její byt je ze všech horizontálně i vertikálně nejblíž v(ý)chodu, takže se jí nemůžete vyhnout, a když něco nechce nebo nemůže řešit osobně, nechává vzkazy na schránkách. Opravdu ne ...

Kreslit jsem začala už tak před týdnem v Příbrami ( nálada se podobala té, při níž vzniklo cosi pojmenované " Znáš ty sny " ) a ani jsem při původní představě neměla v plánu výsledek zveřejňovat, ale nějak se to zvrhlo. A5, mikrotužka 0,7 B ( odhodlala jsem se k výměně tuhy a byl to v posledních dnech ten nejlepší nápad )

Je v pořádku, když člověk pokládá hrnek na náhodnou hromadu nedůležitých papírů, ale sranda přestává, když si na ně zároveň potřebuje něco poznamenávat. A nevím jak vy, ale když chci na stole něco dělat, tak tu mám místo jen na jednu hromadu. (A světe div se, tentokrát mám včas hotový i podrobný návod .) Být hipster, už bych měla na svém hypotetickém insta 150 nových fotek.

( Občas se nedalo s jistotou říct, jestli bude dřív káva, nebo Godot. Byla to snad ta nejpomalejší rychlovarná konvice, jakou jsem kdy použila .) Měla jsem včera zase nutkání něco kreslit, ale netušila co ( na nic konkrétního jsem nepřišla už pěkných pár dní a Toriu už za poslední týden mám jako Poloportrét ) ( tyhle případy jsou nejhorší ), tak jsem prošla desky s polopočmáranými papíry, jeden si vybrala a "dokončila" ho. Soudě podle toho, jaká kosťa na původním črtu byla, bych to časově zařadila někam chvíli po obšlehnutí Cibo za účelem dekorace zdi , ale to prý bylo už v r. 2012, což mi přijde až příliš brzy. Anyway - A4, mikrotužka (na pár detailů), tužka 1 (na všechno ostatní), Photoshop, chabá paměť. My shading skills are bad and I should feel bad. But I don't. Jeden by řek', že mě to kreslení gymplových prostor přejde, jakmile odtamtud vypadnu. Chybějící stíny ( a další záležitosti ) chybí zcela záměrně; někteří z nás potřebují mít na papíře něco nereálného, ab...

(protože polovinu postrádá(m)) Při skenování ( taky už jste narazili na lidi, co píšou "scennování"? mívám chuť na ně virtuálně zařvat, ať se napřed rozmyslí a až pak píšou, ale... ) se vytratilo pár detailů ze stínování, ale třeba jsem jen neměla tolik tlačit na tužku ( neb pak by se to např. na oku tak moc nelesklo a přístroj by nebyl zmaten ). A4, tužka č. 1; papír byl tentokrát o trochu hrubější. (note to myself: Pomineme-li ty další věci, s takovým miniprostorem mezi nosem a horním rtem by to vážně nešlo.)