teamd.blog.cz // v zastoupení

(Teď budu asi nějakou dobu spamovat fotkama.) Chtělo by to zase léto...

(Zdá se mi to, nebo mam okna na fotkách a obrázcích až moc často..? :D) Zas po dlouhý době fotka, se kterou jsem spokojená.. :D Přemejšlim, že bych si podle toho udělala něco menšího (střiženou A4 nebo A3) na zeď...

V uplynulym tejdnu snad nebyl den, kdy jsem neměla pocit, že už mi chybí jen ohlávka. Udělej tohle, udělej tamto, dělej, pohni, nestíháš, ... Každopádně, zatim to zvládám celkem obstojně. Nemůžu ale popřít skutečnost, že začínám tušit blížící se limit poháru. Co se týče mýho systematickýho znehodnocování listů papíru (tzv. kreslení) , mam v Jedovatym sešitě několik skorodokončenejch črtů. Občas přistihnu na svym mozku podezření, že skorodokončený=nedokončitelný . Ne, vážně. Nic z toho neni rozvedený do nějakejch podrobnějších detailů, jejichž kreslení by mi snad mohlo zabrat výrazně delší dobu než všechno ostatní. (Na to jsem moc líná, to přece víte.. ^^) Každopádně jsem si trochu zlepšila náladu při včerejší výtvarce. Kreslili jsme portrét - buď sami sebe nebo někoho ze spolužáků (no, abych byla trochu realista: "...nebo některou ze spolužaček" - třída je v poměru 23:5, výtvarku má jen něco málo nad polovinu třídy, z toho jsou kluci 2) podle fotky nebo z hlavy. Svym (podle ...

Po dlouhý době jsem stvořila něco, co jsem si předem "naplánovala". Rozměry jsou přibližně 20×25mm (takže z mýho pohledu fakt málo x)). "Složení" značky jsem kvůli tomu nechtěla moc komplikovat (znám se, byla bych schopná to pak zdupat i v nejmenším detailu), takže jsem použila jen dvě písmena (A, M), kolečko (aby v horní části nebylo moc prázdný plochy) a jednoduchej nápis. Nakonec až tak jednoduchej nebyl - nedošlo mi, že nemam nejmenší tušení, jak vytáhnout tak titěrný písmenka. Dopadlo to jak to dopadlo, kritizujte si dle libosti... já jsem více-méně spokojená ^^ (Jen si musim do přístí "umělý knížky" vymyslet efektivní způsob, jak udělat ten nápis.) (Mimochodem: "iam" je latinsky "již". Takže - "již hotovo"..?) Fotky celý "knížky" najdete na konci tohohle článku .

Skoro bych řekla, že se věci snažej vrátit k původní frekvenci svý realizace. ...To je ale vedlejší x) Jedna novinka: Máme doma kočku. Původně se jmenovala Blecha (tzv. "pracovní název :D); máma ji přejmenovala na Anežku. Moje první reakce byla typu "WTF??", ale teď už se tim nezabejvám - beztak na ní žádnym jménem volat nebudu, a když teda jo, tak použiju výraz "Hej cvoku!.."; takže ať jí řiká kdokoliv jakkoliv... I just don't care . Jeden úspěch: Dokopala jsem se k dokončení přípravy toho, o čem se zmiňuju tady mezi předposlední a poslední fotkou. Je to asi poprvý, co jsem při tvoření použila slovník... No, ze svý geniality se můžu radovat až to dokončim. To by byly ty dobrý zprávy. A ty špatný? Ty si samozřejmě nechám pro sebe... (^_^)

Nadrápáno o hodinách francouzštiny. Ano, je to křivý a působí to nedokončeně. (Kdo chce, může věřit tomu, že to byl záměr. Těm ostatním potvrzuju, že nebyl.)

Jak jsem se zmínila tady , kvůli stěhování se musel náš klavír trochu rozebrat. K všeobecnému překvapení ho ještě nikdo nesložil... (Tak si zatim jen přejíždim nehtem po jeho strunách.) Uvnitř se nachází krom strun, šroubů, prachu a další "havěti" taky tohle; nápis mi táta přeložil jako "císařský a královský dvorní dodavatel", nebo něco v tom smyslu. (doporučila bych náhled v plný velikosti... ;)) (fotila jsem to večer, takže jsem provedla několik barevnejch úprav, aby se na to dalo aspoň trochu koukat) ...Takže si tak zírám do otevřenáho klavíru, a napadá mě: Sakra, jak je vůbec starej..? Rok výroby jsem na něm nenašla, ale po usilovnym googlení (:D) jsem narazila na podobnej klavír, kterej se v tomhle ohledu pohybuje někde kolem roku 1932. Chvíli prohlížim na fotodokumentaci a datum a řikám si, že bych ho radši už nikdy neměla používat jako provizorní štafle, když si čmářu po zdi. No joking... x) ( detail orlice, kdyby to někoho zajímalo... x))