teamd.blog.cz // v zastoupení

Můj poslední mozkovej zkrat mě dohnal ke stvoření čehosi, čemu oficiálně řikám "zarážka do knihovny"... Jinak je to prostě jen hromada papíru a lepidla :D A teď jeden nudnej příběh o podstatě výroby. Jsem typ člověka, co si doma přechovává nejrůznější v přítomném okamžiku neužitečné věci, a to jen na základě tušení, že to jednou na něco využiju. (Popravdě, do dnešního dne si vzpomínám krom tohohle jen na jednu věc, kterou jsem využila, a to už ani nevim, co to vlastně bylo.. ^^; ..ale bylo to ženiální :D) Jedna položka na seznamu takovejch věcí jsou školní sešity ze základky. Je pravdou, že jsem se už spousty z nich zbavila, ale i tak jich tu ještě spousta polehává.. Asi před tejdnem (letos vážně postrádám pojem o čase) jsem dostala Nápad. Byl to Nápad s velkym N, protože mě většinou napadaj jen zbytečný věci a tenhle Nápad měl využití hned dvě, a to jen v první myšlence, takže existovala možnost, že se časem objeví i něco dalšího. Došla jsem si tedy pro část svojí Hromady s...

Stejnej typ jako Cosi narcisupodobného , jen jsem použila jinej tvar korálků a na posledním okruhu provlíkla vlasec jinym korálkem.

Ne že by to tam bylo přímo napsáno, to ani zdaleka ne. Ale něco společnýho tam je. Asi bych to měla ještě trochu zmenšit, aby to mělo stejnou velikost jako ve skutečnosti.. Ale co, kašlu na to. Ještě přemejšlim o přidání dalších tahů, jenže nevim, co a kam. Snad někdy jindy.

Zdá se, že mam sklon ke zkracování palce...

Včera jsem se, dalo by se říct, rozhodla, že se stanu "lepším člověkem"... Zpětně to rozhodnutí vidim dost tragicky. Pojem "lepší člověk" v tomhle případě totiž znamená něco jako "více se podobající normálnímu člověku". Takový věci nedělám moc ráda.. Nikdy jsem nechtěla bejt "normální", protože "normální" holky v mym věku jsou (neurazte se, pokud se považujete za normální) fakt vypatlaný. Nemam je ráda pro jejich "hodnoty", nechápu, jak je může bavit to, co je baví, netušim, co viděj na bezúčelnym trajdání po krámech a na dnešní "módě". Jediná věc, kterou jsem na nich kdy obdivovala, bylo to, že se dokážou rozhodnout. Popravdě alespoň částečně obdivuju každýho člověka, kterej je schopnej si vybrat něco konkrétního a nežene se pořád dál jen s pocitem, že jednou na to něco určitě přijde. Zhodnotila jsem sama sebe jako flákače, co si věčně stěžuje jak je všechno nefér a nedělá nic pro to, aby se něco změnilo. Nemusí se...

Ano, je to vážně tragédie . To si nikdo z těch "truchlících" fejsbukařů nepřipadal trapně..? Uvažuju o pozadí. A o sytější modrý barvě...

V hlavě mi téměř neustále hraje První kontakt. Ve spojení s mýma pošahanýma myšlenkama je to tragická kombinace. Dám ti náskok, můžeš utíkat, dám ti náskok, párty začíná, dám ti náskok, budu počítat, chci tě vidět umírat..!