170617 Kdysi na základní škole se nás občas snažili vychovávat k odporu ke drogám. Pedagogové vždy na dvě hodinky za týden nebo čtrnáct dní přizvali dvojici, řekněme, aktivistů z místního centra pro pomoc drogově závislým (nebo tak něčeho; ta paměť už není, co bývala), a ti si s námi povídali. Zjišťovali, co víme a co nevíme, místy nám doplňovali vzdělání, občas se mluvilo o věcech, o kterých už nikdy víc nikde nepadlo ani slovo. Jedno ze základních pravidel nakonec bylo nevynášet informace . Nedávno se odkudsi z hlubin dávno nepodstatných vzpomínek vynořil moment právě z některých takových dvouhodinek. Řeč byla o důvodech, proč tak lidé kdy zkusí nějakou drogu. Proč by kdy kdo začal kouřit. Nátlak kamarádů. Vidí to u příbuzných. Lákání zakázaného. Nuda. Tehdy jsem zaboha nedokázala pochopit, jak jako kdo může začít kouřit z nudy. Připadalo mi to jako jedna z nejabsurdnějších hypotéz světa. Ale teď sedávám na recepci a občas je tu mrtvo. Všichni turisti túrují po městě nebo se snaží na...