Zeď dveřní

Dodělala jsem jí sice už před přibližně třema tejdama, ale na pořadí článků mi to holt vyšlo takhle... ^^ Neni to nic extra povedenýho, je tam spousta přetahů a sem tam i nějaká omylem rozmazaná barva, ale i tak se mi to líbí. Přece jen, dokonalost je přežitek...x)

---

Snad jediná věc, která mě štve, je barva zdi. Je fialová, ale pod určitym světlem/stínem se občas tváří růžově xD No, prostě si ten odstín z pravýho horního rohu fotky domyslete všude tam, kde neni xD

Začalo to jednoho dne v lednu, a to celkem nenápadně. Nelíbila se mi ta jednolitá barva a v ní bílej vypínač ke světlu, tak jsem se zeptala mámy, jestli jí ještě nezbyla nějaká bílá barva (z malování kuchyně). Nezbyla, ale to nebyl žádnej problém - o pár dní později mi domů přinesla čtvrt kila nový barvy. (Prostě malej kelímek o 250 gramech, neřešte mě x]...)

První krok: Vzít tužku a něco si tam předkreslit. No jo. Zdálo by se to jednoduchý, ale věřte, že pro člověka, kterej používá výhradně mikrotužky a obyčejnou tužku používá jen když není zbytí, to dokáže bejt celkem problém. Už jste někdy zkoušeli čmárat po poměrně tmavý zdi mikrotužkou? Pokud ne, zkuste to. A nezapomeňte si to užít. Na prvních čtverečních decimetrech jsem spotřebovala několik tuh, nemluvě o zdecimování mojí oblíbený gumy :D

Po zmíněnejch prvních decimetrech jsem rezignovala a potupně vyhledala papírnictví, okdud jsem vyšla s třema normálníma tužkama a dvojicí největších gum, jaký tam byly k nalezení.

Nakonec jsem došla k závěru, že každá věc, kterou se snažim na zeď ze svý hlavy dostat, stojí leda za obsah záchodový mísy, položila jsem tužku a šla hledat Černý sešit. Nalistovala jsem stránku s tim, co teď používám na zde zveřejněnejch fotkách a obrázkách jako podpis, trochu to překlopila a dala se do díla. Štěstí, že mě nikdo neslyšel, když jsem dokončila tu spodní část, protože moje záda se pod klavírem málem naučily mluvit.

Tedy, to, co jsem chtěla, bylo hotovo, a první část nabyla existence:

Ještě několik dní až tejdnů jsem nadávala na bolest zad (zkuste se vecpat pod klavír se štětcem v jedný ruce a kelímkem barvy v tý druhý, malovat po zdi a nevyklopit při tom ani kapku barvy na podlahu), ale postupně to přehlušelo nutkání tu "malbu" rozšířit. Bylo tam prostě pořád moc fialový plochy.

Takže jsem se nějak dohodla se svojí páteří a už začátkem dalšího víkendu jsem zase s tužkou v ruce lezla po zdi. mnohdy téměř doslova, protože nad klavír bych se jinak moc dobře nedostala :D

Sice bylo mý tempo pomalý, ale na to už jsem si za těch šestnáct let, co sama se sebou žiju, zvykla. O spoustu čajovejch konvic později byla "hotová" další část. Hotová jen v uvozovkách, protože někdy v polovině jsem se rozhodla, že to dočmářu minimálně nad dveře. To znamená, že mi tam zůstaly asi tři nebo čtyři volný rozmalovaný bílý čáry a bezpočet těch šedejch od tužky. Pak došlo na kytku - ta šla, k mýmu překvapení, poměrně rychle a stínování, spíš nucený než plánovaný, mě nakonec snad ani moc nezklamalo.

Momochodem, viděli jste film "Den trifidů", co běžel začátkem června na dva kusy na Nově? A četli jste to někdo? Já jo, a skoro lituju, že jsem se na ten blbej film vůbec dívala. Ještě že je John W. už pod zemí... z trifidů mu udělali aloe vera... nemluvě o zdeformovaný zápletce. Je křivější než moje jednotahová čára.

Jak dosáhnout stínování jednou barvou? Buď negumovat tu silnou vrstvu grafitu, co se odlepila z tužky, a malovat přímo na ní, nebo se snažit domáznout tu barvu co nejdál. Mezery mezi okvětníma lístkama byly fakt lahoda. Nikdy víc...

Pak jsem na nějakou dobu (=pár měsíců) opustila nejlevější (jakože nejvíc vlevo :D) třetinu zdi a přemístila se nad dveře. To byla taky fakt zábava - když kreslim nebo maluju, musim si o něco opřít ruku, jinak výsledek vypadá, jak kdyby to vytvářel někdo s Parkinsonovou chorobou. No jo, jenže o co se opřít, když k tomu potřebuju otevřený dveře..? :D Nakonec jsem to nějak dala, ale spousta míst je pěkně odfláknutá.

OMG je nad všim.

Když to máma viděla, ptala se mě, co znamená "OVG", takže i kdyby si to chtěla z nějakýho náhlýho prozření vygooglit, můžu bejt v absolutním klidu.. :D

OMG je taky místo s nejmenšim množstvím barvy. Myšleno ve vrstvách. Byla fakt otrava starat se o přesnost klepající se ruky, tak se mi nemůžete divit... x)

Předposlední detail, na kterej se zaměřim, se nachází vpravo dole u dveří. Ne že by byl předposlední z hlediska postupu práce (to ani zdaleka :D), ale je v něm neúmyslně odražená moje oblíbená aktivita:

Teda ne že by to z toho bylo na první pohled poznat xD Podobá se mojí empétrojce, nebo spíš tý, kterou jsem měla před tou momentálně používanou :D

Teď ke konci ten popis už docela flákám, ale vám to asi stejně nevadí, ne?

Tak teda, opravdu poslední detail. Jak v článku, tak v postupu.

Žárovka.

Proč? Protože na začátku bylo světlo... Nebo spíš jeho vypínač.