Z blogů

Nedávno sem přestala chodit do knihovny (jednak protože už sem knížky, co mě tam zajmaly, přečetla, a jednak taky proto, že sem v tý době kamsi zahrabala kartu... našla sem jí až při úklidu teď o prázdninách ^^; no a doma už mam pročtený vlastně všechno, co bych četla :/ :D) a od tý doby mam dost často "záchvaty potřeby číst" :D Mezi blogama se vždycky něco zajmavýho najde, takže tady sem v podstatě v sedmym nebi xD 

---

Pravda, nedávno sem zjistila, že díky
učebnici dějepisu čtu i to, co mě totálně nebaví, a dokážu si toho nevšimnout, dokud nedočtu... No to se časem spraví... pravděpodobně až dokončim školy xD

To mělo bejt něco jako úvod - úvody mi nikdy nešly, takže nevraždit, prosím :D Dál už se tady (radši) vykecávat nebudu, přece jen na to mam jinou rubriku xD

Tohle je jen částečnej "seznam", častější čtenáři (no, spíš čtenářky :D) tohohle blogu už věděj, že sem sklerotička a že to tu podle toho i vypadá... No nic, už radši "mlčim" :D

Fajn, poslední poznámka: Tohle sou blogy, který sice nenajdete v mym "oficiálnim" seznamu oblíbenejch, ale stejně tam pořád lezu... Často třeba proto, že sem se zděsila pravdivosti, nebo naopak proto, že sem jednou nad nějakou poznámkou v záchvatu smíchu mlátila rukou/hlavou/čimkoliv o hranu stolu. Jindy mě autor/ka prostě něčim zhypnotizuje, tak čtu... A potom? Chodim se pořád přesvědčovat, že mi to za to stálo. A víte vy co? Stálo to za to, stojí to za to, a taky vždycky bude :D I když pár z nich už pravděpodobně nenapíše ani písmeno...

---

... Ale stejně pořád někde v hloubi mé hlavy dumá ošklivý pocit, co si o mně asi myslí ti ostatní. Někdy si říkám, že to není už normální a že bych měla navštívit lékaře. Že bych měla vzkřísit Freuda, protože na mně by se vyřádil. Víte, já umím přiznat, že něco neumím, že něčemu nerozumím, ale běda, kdyby na to přišel a řekl to o mně někdo jiný. Moje superego mi vládne mocí absolutistickou a nehorší na něm je, že jsem ho tím vládcem učinila á a ono mě tyranizuje. ...

Energie pláče se vyznačuje zvláštní netvárností. V tekutém stavu je nepostihnutelná a v jiném se ani nevyskytuje. Ždímáte polštář a jistě ani nepomyslíte na to, kolik měst by síla, která ho promáčela, byla schopna zbořit. Nepomyslíte na to, protože by nezbořila ani jedno. Říká vám něco Atlantida?

... Jsem začínající otrok svého bytí
Bity mi poslouží místo pití
Jsem nadějná počítačová existence
Jsem budoucí posel dekadence ...

Tak fajn... Chci se projet na kole. Najdu přední kolo. Podniknu výpravu do sklepa, najdu zbytek kola, vyvláčim ho až k nám do druhýho patra, najdu pumpičku a chápete, na čem to ztroskotá? Já nemám posranej ventilek... Centimetrová píčovinka a všechno posere...

Heslo tří mušketýrů znělo: "Jeden za všechny, všichni za jednoho."
Heslo dnešní doby zní: "Jeden sere na všechny, všichni serou na jednoho." 

První možnost byla Linux. Programátoři z Jyxa ho masově opěvují. Jenže jakmile stádo zavelí vpravo, je to pro mě jasný signál, že mám vyrazit doleva. Těch ochotných vzdělanějších a zkušenějších kolegů, ze kterých jsem si doteď dělal kvůli jejich softwarové úchylce dělal srandu, co by se kolem mě vyrojilo. A všichni by mi radili se soucitným výrazem typu: "Ukaž, blbečku, my tě to naučíme. Měli jsme pravdu." 

Ah, svatá dobroto... je to marný.  Když mi bylo čtrnáct, myslela jsem, že supr věk je šestnáct, když mi bylo šestnáct, myslela jsem, že dobrej věk je jednadvacet... když je mi jednadvacet, tuším, že dobrý věk je plus mínus šest let...

Blog nenalezen.

Pryč se zrádnou kauzalitou! Nechci být příčina ani důsledek. Chci být jen tak.
Být si jen tak. Jen tak si být. - Zní to krásně.

Blog nenalezen.

Blog nenalezen.

... 

Smůla. Víc z toho zatim nevytáhnu.