Úplně

jako

srna

na holém poli po žních

sedí tam a tváří se, že ta "zkáza" kolem není

a my ostatní

se tváříme s ní

(240715)

---

Samozřejmě se všechno nějak vyvíjí. Jestli k dobrému, nebo špatnému, to nikdy nemůžeme sami posoudit; nevíme, k čemu nakonec všechno dojde.

Když jsem se dnes snažila dostát svému slovu (jednomu z těch, co jsem dala zase jen sama sobě) a v bytě C-8-31 hledala mezi pozůstatky svých věcí něco dalšího k vyhození (toho papíru posledě bylo sice hodně, ale zdaleka ne dost) a procházela při tom úplně všechno, nemohla jsem se při samotné existenci vedle všech těch věcí necítit jako ta srna.

Jde o to, že si o všem, co známe, utváříme nějaké ty obrazy pro pozdněnoční abstraktní myšlení. Když se tyhle obrazy přelejou do běžnědenního konkrétního myšlení, ...

Postávala a procházela jsem kolem všech těch věcí, které sice byly tam, kde měly být, tak, jak měly být, ale zároveň kolem sebe šířily to své: "Dívej se a plač."

Dívej se na každou krabici, na jejíž obsah už roky akorát tak padá prach, ačkoli o něco dříve by mu takový osud nikdo nehádal; dívej se na hromady oblíbených knih, které už celou věčnost nikdo neotevřel; dívej se na fotky, každý se usmívá, i když mu do smíchu vlastně vůbec není; všechno jsou to jen věci, které dostaly za úkol hlásat: "Vše plyne."

V hlavě ti hrála ta hloupá píseň, pomíchané sloky, pořád dokola, a tobě připadalo, že tam vlastně vůbec nejsi.

Nemůžeš tam být. Takhle to přece nemůže být.

A místo abys, ty idiote, provedla otočku o sto osmdesát a zmizela odtud, jako by na tebe sáhla smrt (--- ne, to je ta nejhorší volba - obě dobře víme, že kdyby se to tak stalo, ty bys zaprvé neutíkala, zadruhé nabídla medvědí objetí), tys místo toho přesunula tu svou šedivou schránku k další krabici; k další polici; k další skříni.

Všechny jsi je otevřela, ty zatracená Pandoro.