You don't know how much I ---

130315

---

Chtěla jsem se z toho zase vypsat, ale kdovíproč to prostě při denním světle je skoro nemožné. A tak jsem tu prostě seděla a nějak přežívala. A najednou je deset večer.

J. by tu měl za chvíli být, pokud teda tentokrát pro změnu dodrží to, co "slíbil", ale nijak mě to neuklidňuje. Došlo to zas do toho bodu kdy mam chuť si jít něco udělat, a udělala bych to s radostí, nebýt seznamu.

Vážení, já si sepsala seznam věcí, co musím udělat, než se zabiju. A není na něm ani deset položek. Myslím že ani osm. How fucked up is that?

Ještě před pár dny bylo všechno v pohodě, tak co to sakra je. I feel like the worst shit in here. A tak tu jen sedím a poslouchám hudbu. Něco jinýho, něco novýho. Nikdy jsem neslyšela všechno to, co mám postahované, a přesto potřebuju změnu. Asi se snažim si něco říct.

Jedna z položek na tom seznamu je obraz. Už je "skoro hotovej", chybí snad jedna vrstva barvy po okrajích a uprostřed a nějaké ty detaily (pokud je budu schopná vymyslet) v téže části. Byla by škoda zapatlat átrojku a neudělat při tom aspoň tolik detailů, kolik jich dávám na poloviční papír. (...něco mi říká, že paradoxně čím menší papír, tím víc tam toho cpu.)

Šla bych si zakouřit, ale už jsem tenhle měsíc jednu měla a beztak mam vypáleno tak na rok dopředu...