Oči

140716

Vždycky se na chvíli nad něčím zamyslím a když si vzpomenu, že na to si najdu dost času i jindy (naproti tomu ty na mě budeš mít čas až jindy), otočím se a... díváš se.

"Copak?" nebo "Na co se díváš?"

Odpověď pokaždé sweet as fuck, až si říkám: "Is this even real?"

(a ano, možná že jsem postupem času získala nějaké ty sklony k narcismu, sebestřednosti, takže to vypadá, že jsem posedlá rozebíráním sebe samotné, pardon, I'm trying)

Nedokážu si představit, že by někoho bavilo mě takhle pozorovat. Jestli to doopravdy bavilo Jacka, když jsme spolu začínali, už nezjistím. (Jistě, můžu se ho zeptat, ale odpovědí bude buď něco jako "samozřejmě", i kdyby to nebyla pravda, nebo se rovnou na férovku zeptá, jak to myslím, ačkoli položím dotaz tak zřetelně a jasně, jak to jen jde.)

Ty mi řekneš něco jako že mě prostě rád vidíš (fuuu..!), nebo lépe zformulované "ne na co, ale na koho", a konec.

V sobotu jedeme na den-dva někam do pryč, "na piknik". Nikdy jsem na žádném nebyla, pokud nepočítám to jedno (na poslední chvíli) přifaření se k posezení s vodnicí a náhodnou sbírkou toho, co kdo přinesl z domova nebo aspoň cestou koupil, protože na to původní zapomněl.

Zeptala jsem se, co mám vzít, a jmenovals spacák ("Hell." "Co? ...Nemáš spacák?" *tak nějak provinilé zavrtění hlavou* "...Tak já něco vymyslim." <3) a svačinu.

Svačinu.

Co si pod tím jako mám představit? x))

I mean, jsem zdeformovaná městskou všudypřítomností všeho. Když dostanu na něco chuť (a bývá to zásadně "nic konkrétního"), prostě jdu těch pár metrů k nejbližšímu zprostředkovateli jídla a podívám se, co je k dispozici. První, co se mi zalíbí, beru. No big deal. Jenže v případě pikniku je takové řešení poněkud mimo mísu.

Nejradši bych něco napekla, ale jelikož jsem čerstvě přestěhovaná někam, kde nemám moc v čem péct (nemám ani jeden jediný pekáč, a trouba je beztak v bez-vyčištění-nepoužitelném stavu), je skoro sedm večer, odjíždíme pozítří ráno a zítra si můžu plánovat leda tak práci (ať žijí celodenní směny), jsem v tomto ohledu nejspíš bez šance.

A beztak moc netuším, co máš vlastně rád krom piva, cigaret, kávy a černého čaje (čistého, případně s citronem a cukrem, výběr dle pravidla "všechno nebo nic").

Nejradši bych se rovnou zeptala, ale obávám se, že i bez toho vypadám poněkud nepoužitelně.

Hell.

(Ano, to je teď jedno z mých nejpoužívanějších slov, ne-li přímo první mezi nimi.)

Na druhou stranu, třeba by se dalo z něčeho vyjít?

Jednou jsme spolu na festu snídali. Koupil si 2 rohlíky (a snědl je jen tak) a 2 koblihy ("na později"; ale celý den se jich nedotknul, takže kdo ví, jestli stojí za zmínku).

O něco později (nebo to bylo až další den?) jsme posnídali pivo. (Ano, jistě, styďme se.)

Nějaký ten brunch představoval u mě tousty s kdovíčím, u něj jakousi drůbež s rýží, kterou měl zhodnotit pro třetího člověka.

Oba jsme tam minimálně jednou jedli olivové tousty, ale už si nevzpomínám, co na ně říkal. Nebyly zrovna zapamatováníhodné.

Když jsme mluvili o pečení, shodli jsme se na jablečném (skoro)všem.

Nepohrdnul kakaovo-kávovými muffiny, co jsem pekla před pár dny. (Ale jak bylo řečeno, na pečení něčeho extra stejně není čas a materiál.)

Palačinky? Chtěl si dát jednu od "vyhlášené" (= věčná fronta u objednávek) společnosti na onom festu, ale nějak se k tomu nedostal. Náhrada v GB, ale nikde není k nalezení byť jen náznak nějakého hodnocení.

Fuck.

Nechci se ptát.

...

Fuck.

Už jsem se (byť nepřímo) zeptala.

Už něco sepisuje. Vsadím se, že jsem právě v něčích očích klesla kamsi mezi troglodyty. Oh well.

...

Smajlík? Seriously?

Kámo, já tady kvůli "blbýmu" pikniku procházím div ne existenciální krizí, a ty mi pošleš smajlíka? :D

...

Aha. Rozepsal se, načež usoudil, že by raději pohovořil telefonicky.

OK, vím, co rozhodně nebrat.

A vím, co (možná) vezme on. (Když to tam doma do té doby nikdo nesežere.)

To je přece skvělý začátek.

...

Prý taky čeká, že ho každou chvíli pošlu do prdele jako nepoužitelného člověka. :D To by mě zajímalo, za co. Myslím, že právě on zatím vyřešil úplně všechno. x)

...

Is this what having a heart feels like.