Jackovi na pokeru

260215

---

Víš, bylo by super, kdybys nebyl taková zlatá rybka

a nezapomínal na svoje sliby.

A teď nemluvim o tom všem, co mi vždycky naslibuješ udělat, abys na to po pěti minutách dočista zapomněl, ale o Tvých příchodech domů.

Chci říct,

páni, jsi schopný i několikrát denně volat na můj mobil a psát mi, když jsem někde pryč, přestože jsme domluvení, že Ti napíšu, jakmile budu vědět, v kolik tak budu zpátky. Jsi schopný kvůli mně psát lidem, u kterých zrovna jsem, aby ses ujistil, že tam jsem a jsem v pořádku.

Což je opravdu velice, velice sladké.

A taky trochu děsivé. Nepřipadš si občas přehnaně ustaraný, nebo třeba jako stalker ve vývinu?

No a po takových telefonátech a zprávách a kdovíčem ještě si odejdeš na poker s tím, že tam "nebudeš dlouho, ani nechceš" - a já pak sedím doma, načrtnu si část obrazu, zhlédnu film, poslechnu pár alb, odehraju pár her, ... Ty pořád nikde.

A já nechci působit jako overly attached girlfriend, ale... dřív jsi mi v takových případech alespoň napsal, víš? Že se Ti teď docela daří. Nebo že za chvíli vyrážíš. Nebo v kolik plánuješ dojet.

Nevolám Ti, nepíšu, protože tě nechci obtěžovat. Otravovat. Nechci být ta stíhačka na telefonu, co nikdy nedá pokoj.

Slíbils, že dneska přijdeš brzy.

Ale já tu pořád sedím sama,

v tuhle hodinu.