Pohádkové

040216

Já vím, jsem naivní.

Pořád mi chybí ty začátky, kdys po mně

div neskočil

každý pátek, když jsem přijela busem z té čtyřicetiká-řitě, a do neděle jsi se pokud možno nevzdálil na víc než metr, dokud jsem nesedla do jiného s opačnou trasou.

Jsem naivní, že jsem dnes čekala nějaký lehký comeback, když jsem splnila polovinu starého zvyku (odjezd v neděli). Ani kdyby se splnila i druhá polovina, kdybych se vrátila o den později, nebylo by to jako dřív.

Kdo ví, třeba jsou to jen zbytky rozházených hormonů...

Díváš se na televizi, sleduješ, jak se někdo někomu snaží napravit rozesranou psychiku, a nic dalšího neexistuje.

Pořad končí a jdeš si přesednout k jiné obrazovce...

...dej mi ruku

nemusíš mít strach

otevři oči

je to pryč

nemusíš se bát...